Moje první pětiletka

Odpovědi na naznačená témata prosím na adresu tomsova.z@seznam.cz. Děkuji moc - Pište

Hezké vyprávění, také zkusím. Ta první pětiletka je tak daleko, že to dá dost práce a hlavně už není nikdo, kdo by pomohl.

Já se narodila v 51. roce, křísili mě, neboť jsem se zpěčovala opustit teplo matčiny dělohy. Bojovala jsem proti ztahům a byla jsem tak vyčerpaná, že mně přestalo bít srdíčko.. Primář si zapřel obě ruce za matčino břicho a vytlačil mě jako pastu na zuby. Byla jsem malé, dvou a půl kilové, promodralé holátko a křísili mě. Povedlo se, ale nastala komplikace, nejedla jsem a trvalo to tři roky. Lékaři nevěděli, co dělat, ale já byla holčička s faldíky a vypadala jsem zdravě. Pokud do mě lstí narvali rodiče sousto, chodili pak za mnou s vědrem, ovšem většinou jsem vrhla jinam. Ale vrátím se zpět. V době, kdy jsem byla narozena, sama bych to nezvládla, byl už můj strýc Pepík odsouzený za vlastizradu ve vykonstruovaném procesu k trestu smrti, po obhájcově závěrečné řeči pak na dvacet let těžkého žaláře. Doma nechal manželku a dvouletou holčičku. Vrátil se po amnestii, po deseti létech. Zlomený stařeček, se špatně srostlými žebry, které mu estébáci rozkopali, aby řekl, co chtěli slyšet. Tedy to, co se musel naučit nazpaměť a u soudu to přeříkat. K vlastizradě. Na smrt ho posílali ti, kteří se sami provinili zločiny proti lidskosti. Byly to sice dvě pětiletky,ale fakt dramatické

Já to možná zkusím, ale psala jsem už o svém dětství a o svých kulatých výročích dřív. Ale "první pětiletka" mě docela zajímá.

Zajímavé čtení i námět.Těch pětiletek máme každý už strašnou spoustu.Téma by vydrželo na dlouho!!! Tož bychom se měli přidat všichni.Co vy na to???

Milé povídání, možná se také pokusím něco sepsat.