Už nejsou zimy jako bývaly (soutěž)

Už nejsou zimy jako bývaly (soutěž)

13. 1. 2014

Jako dítěti mně přišel sníh v zimě samozřejmý. Právě tak jako kvetení rostlin na jaře, dozrávání plodů v létě, padání listí na podzim. Dříve to dělení ročních období bylo viditelnější. Vysvitlo slunce, sníh začal tát a vznikaly potůčky. My děti jsme na nich stavěly malé přehrady nebo jsme jimi chodily, což mně přináší radost do dnes, kdy je mi přesně třiašedesát.

Ve druhé třídě jsme měli střídavé vyučování, neboť kapacita školy nestačila, a já se vracela z odpoleního vyučování v den, kdy chodí Mikuláš a Čert. Čerta jsem se doopravdy bála, neboť naše babička nás jím strašila, když jsme zlobili. Přestala se rozčilovat a trestat nás, když se dal použít čert. "Počkej, když budeš zlobit, odnese tě čert." Nebo: "Jen zlobte, čert je už na cestě." To na nás platilo. Právě tak jsme se báli Klekánice, neboť po klekání musely být všechny děti doma. A další hrůzu nahánějící strašidla či osoby. Je jasné, že moje cesta ze školy byl jeden jediný úprk. Tenkrát bylo tolik sněhu, že proházené cestičky byly úzké a nedalo se nikam schovat, neboť po straně stály vysokánské sněhové zdi. Žádný čert mě do pekla neodnesl. Ani u babičky, ale pro jistotu jsem večer klekla a modlila se " Andělíčku, můj strážníčku..."

Z mnoha zim, na které vzpomínám, se mi vždy vybaví ta, kdy jsme ztratili našeho prvorozeného synka. Bydlili jsme na chalupě u manželova strýce v hraničním pásmu, neboť byl voják. Do pásma se smělo, jen se zvláštním povolením. Ale tato informace je pro ty nejmladší, neboť i naše děti zažily problémy se vstupem do pásma, když jely do Německa k babičce.

Tenkrát jsme jezdili na běžkách a náš devítiměsíční syn seděl řádně zabalený na sáňkách s kulatým opěradlem. Do sáněk se zapřáhl manžel a já to vzadu jistila. Pak jsme jeli chvíli vedle sebe a z kopečka jsem jela první. Po chvíli jsme slyšeli štěkání strýcovy kolie Diny, asi tak padesát metrů za námi. Sáňky převrácené. Metli jsme to zpátky a naskytl se nám kouzelný pohled. Martínek spal ve fusaku, obtočený Dinou, aby mu nebyla zima. Dívala se na nás, jako na absolutně neschopné rodiče a od té doby nás kontrolovala. 

 

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Růžena Antlová
hezká vzpomínka na doby kdy bylo tolik sněhu že když jsme jako děti šli po vymetených pěšinkách byl sníh vyšší než my.
Svatava Páleníková
Moc hezká a pěkně napsaná vzpomínka. A vlastně jste zahila dvě mouchy jednou ranou - máte článek o zimě i o psech...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.