Pohádka máje

Taky rádi sníte? Já hrozně. Já si připadám, že žiji ve snu stále. Je to prostě krásné. Proč bych tedy nesnila. Někde jsem si přečetla: \"mohu všechno, nemusím nic\". Tak to pro mne platí beze zbytku. Jsem sama, důchodkyně, no a zdraví mi nedělá potíže. Jedinou povinností pro mne je starat se o pejska. To však neberu jako povinnost, naopak. Moje pejska je kamarádka. Je společnice, která se stará o mou kondici. Je to vzájemné. Já se starám o její kondici, ona zase o mou. Zatím nám to klape.
Tak třeba dnes. Máme 1.máje. Hlavu plnou snů. Máj, jaro, láska. Vše vlastně patří k sobě. Co s tím, když je nám dohromady 90. Tak to prostě zprůměrujeme. Je nám každé 45. To už není žádný věk. To můžeme na vycházku. Na vycházku do pohádky. Jdeme do Pohádky máje. Jdeme snít za Helenkou. Vzaly jsme si do ruksaku vodu a šly. Vzhledem k očekávanému teplu jsme vyrazily už před devátou. Kousek cesty mezi paneláky, a jsme u Křivé borovice. Uděláme fotku a startujem. Jdeme k Hubertovi. Zde zase jedna fotečka a další cíl Ríšova studánka. Cestou pozorujeme přírodu. Les se již krásně zelená. Konvalinky začínají kvést. Ptáčkové krásně švitoří. Připadám si jako Helenka, která jde na schůzku. Jsme u studánky. Znovu fotečka a jdeme po žluté směrem na Vápenici. Tuto cestu nejdeme poprve. Je to naše oblíbená. Cestou máme plno známých. Jednoho, kterému říkám strážce, jsem si taky vyfotila. Je to kamenný strážce. Na fotce to sice tak moc nevynikne, ale já vidím hlavu. Hlava má vše. Nos, oko, ústa. Zamávám strážci a jdeme dál. Za můstkem přes potůček odbočíme doleva. Jdeme směrem k červené značce. Cestou jsem si jen tak vyfotila oblohu. Mám oblohu moc ráda. Mám ráda její modř. Mám na ní ráda sem tam nějaký obláček. Cestou jsme potkaly vůz, do kerého byli zapřaženi dva nádherní koníčci. Ne čistě bílí. Takže to možná byli grošáci. Nevyznám se. Ale byli krásní. Byla jsem okouzlena a nenapadlo mě, abych si je vyfotila. Škoda. Snad někdy jindy. Cestou jsme šly kolem malinkého jezírka. Uměle upravené. Jezírko mě upoutalo svojí černou barvou. Šla jsem se podívat z blízka. Bylo plné pulců. Černých pulců. Bylo jim tam dobře. Sluníčko jim svítilo a voda byla čistá.
Když jsme narazily na červenou, šly jsme kousek podle ni. Odbočily jsme však a šly kolem potůčku. Šly jsme k Černé borovici. Udělala jsem fotku. Z původní Černé borovice je už jen malinké torzo. Nově vysázené borovice uschly. Škoda. Měl by je někdo znovu zasadit a zalit. Snad to někdo udělá.
No, a od borovice je k myslivně co by dup. Jsme u Helenky. Helenku jsem si vyfotila, Je krásná. Promítla jsem si v myšlenkách její první ples a její první taneček s Ríšou. Bylo jí pouhých šestnáct. I já jsem začínala asi ve stejném věku. Představila jsem si její trému, kterou jsem spojovala s trémou mojí. Chvíli jsem snila, napily jsme se vody a šly dál. Šly jsme po žluté směrem na Žebětín. Na Stinské jsme odbočily doleva a šly k Helenčiné studánce. Tu jsme se napily vody ze studánky, nabraly si do lahve, já jsem udělala fotku a šly pomalu domů. U Žebětínského rybníka jsem udělala poslední fotku. Snová vycházka byla u konce. Nyní už jen cesta domů. Jsme zase v realitě. Nyní je večer, a já znovu přemýšlím o Helence. Přemýšlím o sobě. I Helenka zestárla. I princezny mají děti. Vzpomínky však zůstávají. Ty nestárnou.

Informace: Ve čtvrtek 12.dubna proběhlo slavnostní jarní odkrytí sochy Helenky od sochaře Hlavici v areálu \"Pohádky máje\" u Podkomorské myslivny. Socha byla zbavena zimního bednění a připravena na tradiční slavnost s programem, která se bude konat v neděli 20.května 2012 v areálu Podkomorské myslivny. V letošním roce je pořadatelem slavností městská část Brno-Bystrc. Všichni jste na slavnost u sochy Helenky srdečně zváni. Začátek programu je v 15 hodin.