Slavná olympijská vítězka Věra Čáslavská je hlavní postavou celovečerního dokumentu Olgy Sommerové, který se objeví v kinech od 3. května. Tedy přesně v den, kdy držitelka neuvěřitelných 140 medailí, z toho sedmi zlatých a čtyř stříbrných z olympiád, oslaví sedmdesátiny.
Devadesátiminutový snímek střídá záběry z archivů přibližující průběh vrcholných sportovních klání s vyprávěním této nejúspěšnější československé sportovkyně všech dob. Dojemná je ve chvíli, kdy své trofeje ve dvou krabicích od banánů vleče po zemi, aby je ukázala dětem.
Čtyři zlaté z Mexika
Jeden z nejsilnějších momentů přichází v situaci, kdy Čáslavská přihlíží svému mexickému triumfu z roku 1968, kde se stala nejobdivovanější sportovkyní planety. V kuchyni na obrazovce běží autentické video a z rozhlasového záznamu stejnou situaci emotivně komentuje reportér Karel Malina. „Spadla... nespadla...,“ dramaticky vykřikuje při těžkém prvku na bradlech – a Čáslavská se slzami v očích prožívá situaci znovu.
„Moje babička to tehdy sledovala podobně, všude byl puštěný rozhlas. Než došla do konzumu, měla jsem čtyři zlaté,“ směje se. Podobně i legendární moment, kdy na protest proti okupaci Československa na stupních vítězů odvrátila hlavu od sovětské vlajky, viděla při natáčení dokumentu od té doby poprvé. „To udělal Brežněv moc špatně, že mě tam pustil,“ glosuje pro agenturu ČTK Věra Čáslavská, jež byla v roce 1968 vyhlášena nejlepší sportovkyní světa.
V nemilosti režimu i osudu
Za toto její tiché gesto se jí totalitní režim \"odvděčil\" perzekucí, výslechy Státní bezpečnosti. Nedostala práci, vydělávala si úklidem domů. Po příjezdu z olympiády ji na Pražském hradě přijal prezident Ludvík Svoboda, ale o něco později se už k němu nedostala. Vzkázal jí, aby odvolala podpis pod protirežimním manifestem Dva tisíce slov, což neudělala. Od Rudé hvězdy dostala 27. února 1971 dopis, že ji vylučují z řad členů tělovýchovné jednoty.
Na veřejnost se Čáslavská vrátila až po listopadu 1989 v poradním týmu Václava Havla. Krátce po angažmá v prezidentské kanceláři ji však potkala rodinná tragédie, kdy byl její syn po potyčce na diskotéce v listopadu 1996 odsouzen za smrt svého otce Josefa Odložila a ona se ocitla na 16 let opět v ústraní. I proto doplnila Sommerová svůj snímek sloganem Vzlety a pády nejslavnější české gymnastky.
Začátkem roku 1997 dal prezident mladému Odložilovi milost. „Dostal ji, protože jsme věděli, že to byla tragická nešťastná náhoda,“ vysvětlil v dokumentu Václav Havel své rozhodnutí.
Někdejší gymnastickou královnu, jež byla v té době i předsedkyní ČOV a členkou MOV, poznamenala celá událost a její následná medializace natolik, že musela být nadlouho hospitalizována v psychiatrické léčebně. Několik let žila v domě s pečovatelskou službou, než v sobě našla dost sil vrátit se do normálního života.
„Nikdy jsem nebyla taková, jakou si mě lidé vysnili. Ale ti lidé, nebo celý národ mi dávali sílu, abych překonala únavu a strach. Nikdy jsem nebyla tak odvážná a sebevědomá, abych hledala sílu jen sama v sobě,\" řekla kdysi výstižně držitelka řady vyznamenání včetně státní Medaile Za zásluhy.
