Byl výtečným skladatelem, klavíristou, hercem, malířem a zpěvákem. Přitom ve všech těchto oborech byl samoukem. Naopak povolání, které vystudoval, tedy právničina, ho nikdy neživila. Tento snad neskutečný talent v roce 1959 založil spolu se svým divadelním partnerem Jiřím Suchým a muzikantem Ferdinandem Havlíkem divadlo Semafor. To se pak rychle stalo pražským kulturním svatostánkem šedesátých let. Zní to neuvěřitelně, ale Jiří Šlitr, který se narodil 15. února, tedy právě před devadesáti lety, byl opravdu úspěšný téměř ve všem, na co sáhl. Na veřejnosti však vystupoval nesměle až zakřiknutě.
Doktor Klavír psal se Suchým hit za hitem
Rodák ze Zálesní Lhoty poblíž Vrchlabí prý hudební i výtvarný talent projevoval už od tří let. Později byl veřejnosti znám hlavně jako polovina herecké a skladatelské dvojice Suchý-Šlitr. Stihl složit hudbu k téměř 330 písničkám, hrát v asi dvacítce divadelních her, třech celovečerních a osmi televizních filmech. Že je vystudovaný právník, bylo obecně známo, odtud pramenila i jeho přezdívka Doktor Klavír (neboť byl i vynikající klavírista). Méně se vědělo o jeho výtvarných aktivitách, přestože ilustroval přes dvě desítky knih.
Semafor ve své době patřil ke špičce české divadelní kultury. Před divadlem se vinuly zástupy nadšených diváků, kteří stáli fronty na vstupenky, každé představení bylo vyprodáno. Šlitr se Suchým psali hit za hitem, hru za hrou: Taková ztráta krve, písničkové pásmo o Zuzaně, Kdyby tisíc klarinetů... A asi nejslavnějším bylo představení Jonáš a Tingltangl, v němž Šlitr poprvé vystoupil na semaforské jeviště i jako osobitý zpěvák a Suchého herecký partner. Krajina posedlá tmou, Klokočí, Nashledanou, Pramínek vlasů... ještě dnes zná Šlitrovy písničky snad celý národ.
Vyrazil do USA, ale štěstí tam nenašel
Navzdory talentu a nesporným úspěchům se jeho životní ambice nenaplnily. Šlitrovým snem byla americká Broadway. Geniální muzikant se dokonce několikrát vydal do USA, aby se tam pokusil o štěstí, ale nic velkého z toho nebylo. Chyběly mu kontakty na správné lidi, které o této kariéře většinou rozhodují.
Šlitrova nedlouhá životní cesta se tragicky uzavřela 26. prosince 1969. V ateliéru ho našli jeho blízcí s mladou dívkou. Oba už byli mrtví a příčinou smrti byla otrava plynem, který mohl unikat ze starých kamen. Příčina smrti byla jasná, ale jestli to byla náhoda, nebo úmysl, o tom se dodnes může pouze spekulovat.
Fandové starého dobrého Semaforu tak mají před očima Jiřího Šlitra v plné síle jeho pětačtyřiceti let, v nichž ho zastihla smrt. Těžko si tak umí představit, že by všestrannému umělci bylo právě teď v sobotu rovných devadesát.
Velmi podivná smrt,
ze které dodnes mrazí
Tragický. Nečekaný. Zbytečný. Krutý. Takový byl skon Jiřího Šlitra. Závěr policejního vyšetřování zní – nešťastná náhoda. Ale bylo to tak? O tom se dodnes spekuluje. Na Boží hod, 26. prosince 1969, se Šlitr dlouho nevracel domů, proto jeho blízcí začali ve strachu obvolávat policii a pražské nemocnice. Marně. A tak jeho dlouholetá partnerka Sylva Daníčková vyráží na Václavské náměstí hledat Šlitrův podkrovní ateliér. Telefonuje zahraničnímu novináři Alanovi Levymu, který jako jediný ví, kde přesně se ateliér nachází. Jenže uvnitř je ticho a dveře jsou zamčené. Přivolaní policisté je násilně otvírají a... A uvnitř leží dvě bezvládná nahá těla – Jiří Šlitr a jeho mladá milenka. V malé místnosti je cítit plyn a oba jsou mrtví. Zemřeli nedlouho předtím, neboť polšťář pod Šlitrovou hlavou je ještě teplý... „Byl to přímý zásah,“ řekla o mnoho let později Sylva Daníčková, která se musela rázem vyrovnat se smrtí svého partnera i s jeho nevěrou. Později se navíc dozvěděla, že Šlitr měl s jednou další ženou utajenou dceru.
Vydržela by dvojice S+Š dodnes?
Ani Suchý si to netroufá odhadnout
„Těžko říci, zda by naše umělecké partnerství trvalo i dnes, kdyby tragicky nezemřel,“ řekl před pár dny Jiří Suchý. „Já bych s ním vydržel určitě. Je ale otázka, jestli on se mnou. Vím z doslechu, že po srpnu 1968 uvažoval o emigraci.“