Moje sbírka panenek

Někomu z vás se to bude zdát podivné, že jedním z mých koníčků je sběratelství. Někdo sbírá pohlednice z cest, jiný fotky, historické předměty, obaly od čajů, propisky atd. Ani nevím, jak se to stalo, ale já jsem začala sbírat panenky.

Asi přetrvává touha z dětství, kdy mi tolik vytoužená panenka scházela. Jak já záviděla dětem, které v kočárku vozily svoje panenky s vlásky. Nakonec jsem si ji doslova vybrečela, v návalu radosti jsem s ní běžela k sousedům na dvůr ukázat ji aspoň psovi, kterého měli uvázaného u boudy. Neodhadla jsem vzdálenost vlčáka, který vystartoval v domnění, že je to kus masa, novou panenku uchopil do zubů, chvíli s ní zápasil a pak ji prokousl hlavičku. Panenka vydala plačící zvuk, vlčák se lekl a upustil ji do bláta.

Přiskočila jsem, sehnula se, abych ji zachránila a v tom se vlčák vrhl na mě a zakousl se mi do tváře. Panenka zůstala v blátě a já v nemocnici. Každé Vánoce jsem pak marně čekala, že pod stromečkem najdu novou. Jsou na světě potřebnější věci, než je panenka! Ježíšek ví, že potřebuješ nové boty, kabát, svetr, galoše, říkávala vždy maminka. Nakonec jsem se přece jenom dočkala, panenka seděla pod stromečkem, co na tom, že nebyla mrkací.

Jenže to mělo jeden háček, panenka byla jen jedna a já měla ještě dvě sestry. Postupem let byly panenky zapomenuty a nahradili je kluci. Když se mi narodila dcera, tak na první její Vánoce jsem ji koupila její první panenku, která ji pak zdobila v její svatební den auto a je v mé sbírce dodnes. Pak jsem panenky kupovala mým třem vnučkám, a tak se nějak, jak odrostly, stalo, že se panenky nahromadily.

Ty keramické jsem měla vystavené a ostatní byly v krabici na půdě. První velkou keramickou panenku mi koupil syn jako dárek a pak už se začaly množit a množit. Do mé sbírky panenek přibylo pár dalších kousků. Některé jsou darované, některé nalezené, další koupené. Dokonce pár panenek jsem měla zavěšených v igelitce na brance a dodnes nevím, komu za ně poděkovat.

Když jsem v jednom krámě kupovala keramickou panenku, prodavačka mi při placení řekla: to uděláte vnučce velikou radost, panenka je nádherná. Já jen sklopila oči a myslela si, co by asi tomu ta prodavačka řekla, kdyby věděla, že si jen jedna důchodkyně dělá radost a kupuje ji pro sebe.

Panenky sbírám skoro 30 roků a mám jich asi 85. Byly Vánoce, kde nescházela další panenka, pak narozeniny a dvě jsem dostala od paní, která ví, že jsem sběratelka. Inventura bude na jaře, pak zjistím, kolik jich celkem mám. Některé musí přečkat zimu v krabicích. Potřebovala bych pro ně samostatnou místnost, pomalu a jistě tady začíná být těsno.

Není snadné je udržovat, každé jaro nebo léto jim musím sundat šatičky, taky si zapamatovat, které šaty která panenka na sobě měla a když svítí sluníčko, tak je ten správný čas vynést panenky na dvůr, šaty vyprat a naškrobit, nažehlit, umýt je a když už jsou pak čisté, projít se s nimi po promenádě s foťákem. A že se jim to mezi kytičkami na mé zahradě líbí, není pochyb, pózují jako živé. Tak se spolu se mnou vraťte do dětských let. Já se tam vracím ráda.

A zde je ještě odkaz na můj film o panenkách: Panenky na youtube.