Čtvrt století za volantem aneb Moje "Škola života"
Ilustrační foto: pixabay.com

Čtvrt století za volantem aneb Moje "Škola života"

22. 7. 2020

Někdy v padesátých letech jsem v kině viděla film "Žižkovská romance". Hlavní představitelka byla řidičkou auta a jezdila na poště s malou dodávkou. Vždycky jsem toužila umět řídit auto, ale v naší rodině nikdo neměl ani auto, ani řidičský průkaz.

V té době jsem měla dvě malé děti a byla na mateřské, ale už jsem potřebovala jít do práce. Manželův plat vysokoškoláka těsně po promoci pro čtyřčlennou rodinu nestačil. Byla jsem absolventkou dvouleté odborné oděvní školy, ale protože jsem po škole dál nepokračovala, byla jsem vlastně jen švadlena. A to jsem tedy dělat nechtěla. Najednou jsem přesně věděla co chci - budu řidička.

Celá rodina byla proti, manžel, rodiče i sestra se švagrem, kteří mě jinak skoro se vším pomáhali. Potřebovala jsem řidičák i na nákladní auta, když jsem se tím chtěla živit, a ten stál dost peněz. Měla jsem připravené peníze na uhlí a z těch jsem zaplatila zálohu na řidičský kurz. Nakonec mi pomohl tatínek, ale tajně. A když už to bylo zaplacené, co mohli dělat. Kurz trval tři měsíce a v červnu 1958 jsem dostala řidičský průkaz. Mimo hromadné dopravy, na všechno, co má kola a motor. Bože, jak já byla šťastná. Jenže ženskou s čerstvým řidičákem nikde nechtěli. Až pošta mě zachránila a od října jsem byla opravdová "řidička z povolání."

Moje první auto byla stará skříňová Praga Aero 150. Uvezla celých jedenapůl tuny poštovních balíků. Hned jsem se do ní zamilovala. Ale také jsem začala poznávat i tu horší stránku řidičského povolání. Začal zimní provoz. Každý den vypouštět vodu z chladiče, ráno přijít dřív než ostatní, abych nestála frontu na konve a na vodu. Auta stála venku, všechno zamrzalo. Večer vypuštěná voda kolem aut  brzy tvořila souvislý led. Ráno jsme vozy obsypávali škvárou, abychom vůbec vyjeli. Nešlo nastartovat, někteří kolegové dáváli pod motor plechovky se žhavým dřevěným uhlím. Dnes se to zdá neuvěřitelné.

Po sedmi letech onemocněl můj dvanáctiletý syn infekční žloutenkou a musela jsem několik měsíců zůstat doma kvůli přísné dietě. Potom přišla práce ve zdravotnictví, vozila jsem lékaře a někdy i sestry za pacienty a sloužila čtyřiadvacítky na lékařské pohotovosti. Také bylo deset let v "taxíku." Deset let zajímavé, barevné a opravdu těžké práce. Z počátku deset i dvanáct hodin denně. Začala jsem jezdit i v noci, to se přece jen víc vydělalo a už ne tolik hodin. Práce náročná na čas, na počasí. Když bylo ošklivo, sychravo, namrznuto, když se nejhůř jezdilo, bylo nejvíc zájmu o taxíky. Sloužila jsem všechny Silvestry, jen Štědrý den byl "tabu".

Po deseti letech jsem začala toužit po normální pracovní době "od - do", po volných víkendech a po jistém platu. Začala jsem rozvážet droždí po různých částech Prahy. To mi vydrželo až do důchodu. Za těch třiatřicet let za volantem jsem vystřídala pěknou řádku aut, od osobních přes sanitky a dodávky až k nákladním. Všechny ty roky jsem svou práci milovala a byl to pěkný kus života.             
  

škola
Hodnocení:
(5.1 b. / 22 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Daniela Řeřichová
Paní Olgo, smekám! Musel to být těžký, ale i zajímavý život za volantem a velmi by mě zajímalo Vaše další vyprávění. Osobně mám před velkými stroji respekt a obdivuji Vaši ctižádost a zřejmě i vášeň pro auta. Připomněla jste mi dramatický příběh Elišky Junkové, který jsem kdysi zpracovávala. Nejspíš jste podobné krevní skupiny. Přeji hodně radosti a dobré dny příští!
Dana Puchalská
Oli, každá/ý kdo umí řídit jakékoliv vozidlo má můj upřímný obdiv. Za celý život jsem k tomu nenašla odvahu.
Jana Šenbergerová
Ráda jsem si článek přečetla znovu a jsem moc ráda, že tu šikovnou řidičku znám osobně, i když se moc často nevídáme. Oli, ať ti to chodí stejně dobře, jak jsi dříve jezdila.
Zdenka Soukupová
Olgo, palec nahoru. Přestože mám řidičák už mnoho let a dodnes řídím (ale žádné dlouhé štreky), obdivuji Vás. To bych určitě nezvládla, zvlášť s rodinou a dětmi. Máte můj obdiv.
Zuzana Pivcová
Je to 6 let starý článek, ale pořád jsme, Olinko, stejné "holky". Na svém tehdejším tvrzení nic neměním.
Věra Ježková
Olinko, jsi obdivuhodná. Já jsem se pro řízení nenarodila. Mám velmi špatnou koordinaci pohybů a prostorovou orientaci. :-)
Marie Seitlová
Olinko, je vidět, že volant ti přirostl k srdci a povolání jsi měla moc ráda. Jsem ráda, že tě znám a přeji ti hodně zdraví.
Libor Farský
Miloučký příběh ...
Lidmila Nejedlá
Vážená paní Olinko. Teprve teď jsem si přečetla Váš článek. Zapůsobil na mne a rozumím tomu. Obdivuji Vás a přeji stálé zdraví.
Jaroslava Handlová
Olgo, já se domnívám, že Tvoje barvité vyprávění výborně zapadá mezi další články tématu o školních létech. To pěkné a neobvyklé zpracování "Školy života" mě nenechalo od samého začátku na pochybách, že na konci najdu Tvůj podpis. Skvělé!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 49. týden

Staré české filmy a pohádky se minulý týden líbily, a tak v nich ještě budeme pokračovat i v tomto týdnu.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Jak nákladné budou vaše letošní Vánoce - kolik zhruba utratíte za dárky, jídlo atd.?

Do 3 000 korun

21%

Mezi 3 000 - 6 000 Kč

19%

Mezi 6 000-10 000 Kč

20%

Přes 10 000 Kč

21%

Nevím, neumím to odhadnout

18%