This is the Voice of America:
Hlas Ameriky přinášel naději

Také se pamatuji, že jsem Hlas Ameriky nejen rád poslouchal, ale jsem do Washingtonu na Post Box i psal jako nerozvážný dorostenec, A tak jsem domů dostával cenzurované odpovědi s různými přílohami. Když Američané plánovali předstihnout SSSR v kosmickém výzkumu, tak jsem domů dostal velký barevný plakát plánu přistání projektu Apollo na Měsíci. Dal jsem si ho nad postel, a pak jsem stejný plakát viděl v Československé televizi, když pan Dr.Mrázek a další experti na kosmonautiku komentovali skutečné přistání Neila Armstronga a Edwina Aldrina s Apollem 11. To byla volnější doba v letech 1968-1969 než zase přituhlo v normalizaci. Maminka mi říkala, máš někde asi černou čárku u StB.

Ano, také jsme měli uši přitisklé k rádiu, ta naše společnost rychle zapomíná na velké myšlenky a idee a zda mnozí vědí kdo byl Kryl, Vysockij, Achmatovová?

Jeden můj dřívější starší kamarád měl doma permanentně naladěno na Hlas Ameriky. My jsme už v 60. leech poslouchaly se sestrou v jižních Čechách písničky na Svobodné Evropě. Ale v každou celou nastoupila rušička, která zakryla zprávy, a za pár minut se jelo dál.