Šly tři panenky

Tak, Jarko, my jsme měly v nižším školním věku se sestrou dokonce celou partu dětí, vystříhanou z papíru, která spolu prožívala různá dobrodružství, koupaliště, výlety, Sokol, ale i nemocnici (inspirace byla naše operace mandlí) nebo amatérské divadlo, těmhle "papírákům", jak jsme je nazývaly, se nevyrovnalo v délce hraní nic hodně dlouho.

Zuzko, já když jsem toužila po mrkačce s vlásky, tak jsem dostala obyčejnou kaučukovou bez vlasů. Aby mi to nebylo líto, tak maminka řekla, že je panence můžeme společně vyrobit. To byl první krůček k mé pozdější zálibě vytváření oblečků. Ale ráda vzpomínám i na úplně obyčejnou papírovou tzv. svlíkací panu. Moc ráda jsem pro ni malovala a vystřihovala papírové šaty, ktetré se mohly donekonečna obměňovat a byl ode mne prý pokoj vždy na hodně dlouho.

Děvčata, trochu se s Vámi vracím do dětství. Měla jsem jednu milovanou panenku od svých čtyř let, byla také kaučuková a mrkací, velká asi 60cm. Až můj roční syn ji, v nestřeženém okamžiku, vyhodil z okna. Obrečela jsem ji.

Děvčata,pomalu vám začínám závidět.Nebo se ve mně budí lítost???Kdo ví.....Nikdy jsem neměla(už jsem to někde snad psala) ani mrkačku,ani chodičku...měla jsem ušitého pańáce a pak kaučukovou asi 60ku.Víc většího či zajímavějšího.Ale měla jsem taky 12ku,15ku a 18ku,na které se moc dobře šily oblečky.Na to vzpomínám často-a ráda!!!

Kdepak Zuzko panenka která je vzpomímkou na maminku se ani nesmí darovat tam kde je je jí dobře .Vzpomínám jak jsme jako dítě chodívala do Moděvy kde nejenom pro mě ,ale i jiná děvčata schovávaly švadleny odstřižky látek . I zbytek látky byl tehdy velký dárek a já šila a šila šatičky pro panenku .Dnešní mladí neuměj přišít ani knoflík.Takového malého plaváčka holčičku jsem taky měla používala jsem ji jako ozdobu na dort.Postavila jsem ji na hotový dort a z krému udělala šaty i vlasy ,žel jsem takhle někomu dort pekla a panenka se mi už nevrátila .Kaučikové panenky mám také jen trochu větší .Děkuji za tvůj článeček.