Šly tři panenky

Šly tři panenky

1. 3. 2014

Jako malá holka jsem nesmírně toužila po mrkací panně s kočárkem, jakou měla moje starší sestra. Já jsem měla do té doby jen celuloidového plaváčka, protože jsem byla ještě moc malá. Blížily se vánoce a já se nemohla dočkat, jestli mi ji Ježíšek nadělí.

Přišel Štědrý večer, dárky byly rozdány, a panenka nikde. Bylo mi do pláče. Že by na mě Ježíšek zapomněl? A pak najednou maminka řekla: A co to je támhle? Stranou, protože se ke stromku nevešel, stál můj vytoužený kočárek-sporťák s mrkací pannou. Mé štěstí neznalo mezí a vůbec jsem tehdy ještě netušila, jak velký výdaj to byl pro rodinu, zasaženou znárodněním a měnovou reformou. Panenku jsem pojmenovala Hana.

Oblečky pro Dajánu

Obě naše mrkačky měly pravé vlasy. Sestra s ní zacházela šetrněji než já. Když jsem povyrostla tak do šesté třídy, začala jsem svou pannu pravidelně česat. Vytvářela jsem jí na hlavě tupírované drdoly, až jsem jí vlásky hodně vytrhala. Po letech skončila v rukou dětí našeho známého a ty ji poničily ještě daleko víc.
    
Asi v 17 letech jsem si ušila hadrovou panenku. Byla to taková předchůdkyně Barbie, kterou jsem v té době ovšem ještě neznala. Tělo slečny, dlouhé nohy, vlasy na Kleopatru. Vlastně jsem do té panenky, které jsem dala moderní jméno Diana (Dajána), vtělila to, co jsem postrádala u sebe - černé vlasy a oblá ňadra. Ušila jsem jí i několikero oblečení, i když jsem na ruční práce šikovná nebyla. Po několika letech jsem Dianu darovala dcerce našeho souseda, který k nám chodil sekat trávu, a jak skončila, nevím.

Plaváček naší maminky

Jednu panenku však svorně se sestrou opatrujeme láskyplně dodnes. Je to malý plaváček naší maminky z doby před začátkem 1. světové války, tedy panenka stará 100 let. Kromě jednoho lehce smazaného očka je naprosto zachovalá. Má na sobě originální, maminkou ušité šatičky a se svými 11 centimetry výšky se pohodlně vejde do stejně starého zlatého plyšového minikufříku.

Maminka ji tehdy milovala a dala jí jméno Marcelka. O více než 30 let později dala tohle jméno i své vytoužené první dceři - mé sestře.

P.S.: Růženko, do Tvé sbírky panenek bych Ti ráda dala každou jinou, jen tuhle ne, což je pochopitelné. Tímto Ti děkuji, žes nám tak krásně, slovem i obrazem, přiblížila svou jedinečnou sbírku.

sběratelství
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Tak, Jarko, my jsme měly v nižším školním věku se sestrou dokonce celou partu dětí, vystříhanou z papíru, která spolu prožívala různá dobrodružství, koupaliště, výlety, Sokol, ale i nemocnici (inspirace byla naše operace mandlí) nebo amatérské divadlo, těmhle "papírákům", jak jsme je nazývaly, se nevyrovnalo v délce hraní nic hodně dlouho.
Jaroslava Handlová
Zuzko, já když jsem toužila po mrkačce s vlásky, tak jsem dostala obyčejnou kaučukovou bez vlasů. Aby mi to nebylo líto, tak maminka řekla, že je panence můžeme společně vyrobit. To byl první krůček k mé pozdější zálibě vytváření oblečků. Ale ráda vzpomínám i na úplně obyčejnou papírovou tzv. svlíkací panu. Moc ráda jsem pro ni malovala a vystřihovala papírové šaty, ktetré se mohly donekonečna obměňovat a byl ode mne prý pokoj vždy na hodně dlouho.
Olga Štolbová
Děvčata, trochu se s Vámi vracím do dětství. Měla jsem jednu milovanou panenku od svých čtyř let, byla také kaučuková a mrkací, velká asi 60cm. Až můj roční syn ji, v nestřeženém okamžiku, vyhodil z okna. Obrečela jsem ji.
Hana Práglová
Děvčata,pomalu vám začínám závidět.Nebo se ve mně budí lítost???Kdo ví.....Nikdy jsem neměla(už jsem to někde snad psala) ani mrkačku,ani chodičku...měla jsem ušitého pańáce a pak kaučukovou asi 60ku.Víc většího či zajímavějšího.Ale měla jsem taky 12ku,15ku a 18ku,na které se moc dobře šily oblečky.Na to vzpomínám často-a ráda!!!
Růžena Antlová
Kdepak Zuzko panenka která je vzpomímkou na maminku se ani nesmí darovat tam kde je je jí dobře .Vzpomínám jak jsme jako dítě chodívala do Moděvy kde nejenom pro mě ,ale i jiná děvčata schovávaly švadleny odstřižky látek . I zbytek látky byl tehdy velký dárek a já šila a šila šatičky pro panenku .Dnešní mladí neuměj přišít ani knoflík.Takového malého plaváčka holčičku jsem taky měla používala jsem ji jako ozdobu na dort.Postavila jsem ji na hotový dort a z krému udělala šaty i vlasy ,žel jsem takhle někomu dort pekla a panenka se mi už nevrátila .Kaučikové panenky mám také jen trochu větší .Děkuji za tvůj článeček.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?