Sběratelská vášeň s konfliktem na hranicích

Tak to byla pěkná švejkovina! Zažila jsem krušné chvíle na hranicích do Německa. Byli jsme u manželovy sestry v Aši. Naplánovali výlet za hranice, ale my neměli dcerku zapsanou v pasu, tak s námi jela jako jejich syn. Jako naschvál si mě vyhmátli ke kontrole. Umírala jsem strachem, že se na tu záměnu přijde a dítě tam budeme muset nechat.

Jarko, krásné povídání. Já bych hrůzou ani hlásek nevydala, natož vymyslet si takovou šílenou historku.

Sběratelství přineslo i tento moc pěkný vzpomínkový příběh paní Jaroslavy .Docela si dovedu představit vaše zděšení na hranicích a tu vtipnou lež že v Československu děti neznají písek jste vymyslela bezvadně .Kdybych byla na vašem místě tak bych strachy nemohla ani promluvit.Díky za pěkné počtení !

Moc hezké a čtivé vypravování.Syn také sbíral plechovky.Bydlíme u silnice a svého času jich bylo u silnic opravdu hodně.I řidiči stačilo ukázat a hned bylo o jednu víc.Dost nebezpečné,ale taková byla doba.

Moc hezké a vtipné vyprávění. S dovozem z ciziny je to opravdu někdy hodně komplikované. A to nemyslím někdejší "Železnou oponu". Když jsem byla v roce 1992 na procesu s obviněným z válečného zločinu v Adelaide v jižní Austrálii, rostlo v okolí města množství planých keřů a houští, ale když jsem si chtěla utrhnout malou větvičku, abych ukázala doma, jaká nádhera tam kvetla, řekl mi náš průvodce historik, že za to zaplatím celníkům 100 dolarů, jestli to objeví. Tak jsem si nakonec nevzala ani lupen.