Kouzlo časů minulých: Rodokaps

Kouzlo časů minulých: Rodokaps

14. 3. 2014

Na valašské prérii se pohybovala kolem roku 1945 místo tisícihlavých stád bizonů a skotu, smeček vlků a kojotů, jen stáda oveček, skupinky koz, vlci ojediněle a skot v malém počtu. Na hlavě se nenosilo sombrero, holinky se nazouvaly pouze, když se šlo do kostela nebo na bál, koně abys pohledal a laso bylo přivázáno na trakaři, aby bylo čím uvázat kupu větví. Není se tedy čemu divit, že jsem poulil oči jako leklá ryba, když se mně do ruky po prve dostal Rodokaps.

Jistě si vzpomenete. Sešit, připomínající dnešní časopis ve formátu A 4, ilustrovaný a hlavně obsahující román (lze- li to tak nazvat) z Divokého západu. Kolty proklatě nízko, šerif vesměs spravedlivý, ale někdy i padouch, cowboyové, pistolníci, křehké dívky, Apačové, Siouxové a saloony. Dobrodružství, které se hltalo jedním dechem.

První Rodokaps jsem objevil v šuplíku otcova stolu mezi ceníky semen, katalogy trvalek a nezaplacenými účty dodavatelům. To mně mohlo být tak nějak kolem osmi let a byl to vpád do mých dosavadních čtenářských hodnot. Byl ošoupaný až hanba od stálého půjčování, leč ještě čitelný, na kterési stránce bylo nutné si domyslet obsah utrženého rožku. Jmenoval se "Rančerova dcera" a cowboy Joe se prostřílel přes bandu, ohrožující ranč až do komůrky sličné Nancy. Sotva jsem si přičichl, hned jsem dostal chuť se nadechnout.

Rodokaps byl velmi oblíbený a šel opravdu z ruky do ruky, mezi námi studenty se za půjčení platilo svačinou, nějakou službou, ale i třeba nožem za pětikorunu, vystřeleným na pouti.

Na gymnáziu, když jsem tam začal chodit, poměřovali Rodokaps s Janem Nerudou, Boženou Němcovou, Jiráskem a dalšími našimi tehdejšími literárními velikány a samozřejmě dopadl jako hubkař. Učitel jej neúprosně lovil zpod lavic, zabavoval, skladoval v kabinetu a mezi námi hochy nebylo žádným tajemstvím, že si je do jednoho přečetl. Při vysvědčení je pak zase vrátili zpět.

Úspěch Rodokapsu přivedl na svět i konkurenta, který nesl název Rozruch, ten však byl na hlavu poražen a poměrně dobře se uvedly Cliftonky a další. To už byl ovšem jiný žánr. Dnes spousta sběratelů předává své sbírky těchto "škvárů" svým pokračovatelům, nebo je prodává na bleších trzích. Poněkud ztratily své kouzlo vlivem dalšího vývoje, který přinesl film a později televize, kde vjem je výraznější a westerny lze počítat na desítky. Pro nás hochy, kteří jsme ještě tu, není ovšem nad Rodokaps.

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František MENDLÍK
Uznávám, že hledat logiku v zábavném čtení, nabo dobrodružných filmech je blbost. Tak třeba v kovbojce Létající kovbojové se dva desperádi uchýlí do školní třídy. Vydávají se za učitele a děti to nepostřehnou. No a největší legrace nastává, když jeden z hrdinů čte zasedací pořádek a volá Algy brey! Poitna je, že to znamenalo algebra! No a v tom duchu předstírá Vlasta Burian, že je přednosta stanice a major Terazky v debilním seriálu Černí baroni slouží za výpravčího v železničářské uniformě. Je asi potřeba ve všech těchto případech neuvažovat a jen se bavit. Nutno vypnout i mozek!
František MENDLÍK
Přiznávám, že jsem jako kliuk také hltal Rodokapsy. Dokonce si pamatují první čísla. Číslo 1 Zelená paruka, číslo 2 Matčin výkřik a číslo 3 O muže a vítězství. Později jsem poznal, že jde o blbiny nejhošího ražení a že spisovateli kovbojek byli také trafikanti. Za komunistů to byl syndrom zakázaného ovoce . Po roce 1989 se podobný oprášený žánr hrubě neosvědčil a naplnil bedny od zeleniny. Mimo jiné Mayovky nemají s Rodokapsy nic společného. Svého času jsem byl znalec. Perly jako Zákon jízdní policie, Létající kovbojové, nebo Kamarádi z ranče V byla četba pro jednoduché bytosti. Cliftonky se v Rodokapxyech nevyskytovaly. Bohužel podobný žánr v kinech a televizi se od rodokapsů mnoho neliší.
Alena Vávrová
Také přiznávám, že jsem na ně tatínkovi chodila a tajně je četla. O anglické výslovnosti jsem neměla ani páru, takže jsem všecka ta jména louskala, jak bylo psáno, ale pamatuji si je dodnes a později zfilmované "Mayovky" s Vinetouem, Old Shatterhandem, Samem Hawkinsem a j., jsem zbožňovala.
Jana Šenbergerová
Nejsem hoch, ale také jsem je svého času ráda četla. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.