Den, který je svátkem učitele národú. Když nastane, a to kazdoročné, den 28.březen, vzpomínám na svou paní učitelku. V tento den jsme jí všichni nosili květiny. Paní učitelka je vysoká šedovlasá paní. Její vlídný hlas a laskavý pohled mne provází, aniž si to uvédomuji, celým životem.
Jejím životním poslanim bylo učit déti proto, že je milovala. Učila nás nejen to, co říkají osnovy, ale i to, jak se k sobé navzájem chovat, jak šetřit. Jak zřetelná byla její výslovnost, takové byly i její činy.
Vzpomínám na řadu détí, stojících u stolu, odevzdávajících drobné penízky po celý školní rok do úschovy paní učitelce, aby tu nastřádanou částku promlsaly v mejdlíčkách všech barev hned první prázdninový den.
Starala se o nás ve škole i mimo školu. Nebylo jí zatéžko pújčit nemocnému žáčkovi knihu, přijít se podívat jak se mu daří. Tak jsem poprve četla Karafiátovy broučky. Po mých dlouhých angínách, měla jsem je téměř pořád, pro mne ohřívala v době oběda párek, ješté nebyly školní obědy.
Smutnou baseň, kterou napsala na rozloučení s desetiletou Jaruskou si už nepamatuji, ale obrázek bilé holčičky na katafalku kostela a krutou zimu 1956 mám v paměti dodnes. S láskou řídila běh školních let a dlouho po odchodu do dúchodu učila v kurzech CJ vietnamské občany. Český jazyk a vlastivěda, to je nejkrásnéjší spojení.
Uvědomuji si až nyní, jak hluboko je ve mně láska a cit pro spravné vyslovené české slovo. Chci jí poděkovat tak, jak jsme to dělávali každoročně s rozkvetlými květinami, chci jí poděkovat za všechny. Nepotkala jsem nikoho, kdo by na ni nevzpomínal s láskou.
Den, který je svátkem učitele narodú Jana Amose Komenského, je i svátkem mé paní učitelky. Naše paní učitelka se jmenovala Vlastimila Kopřivová. (+podzim 1996).
