Lidé si mohli u příležitosti státního svátku prohlédnout horní parlamentní komoru. Senát byl otevřený od 10.00 do 17.00, prohlídky zajišťovalo osm průvodců a skupiny půjdou každých patnáct minut a vstup do objektu byl zadarmo.
Ve Valdštejnském paláci bylo k vidění barokní schodiště, Hlavní sál, Rytířská síň, Audienční síň, Mytologická chodba, nahlédnout šlo do Valdštejnovy pracovny, pracovny 1. místopředsedy Senátu, přijímacího salonku šéfa. V rámci okruhu se návštěvníci dostanou také do Frýdlantského salonku, Prezidentského salonku, nebo do Jednacího sálu.
Valdštejnský i Kolovratský palác
Prohlídkovou trasu v Kolovratském paláci tvoří červené hlavní schodiště, Růžový salonek, Zelený salonek, točité schodiště a nádvoří Kolovratského paláce.
Valdštejnský palác, současné sídlo Senátu, patří k nejdokonalejším a také nejrozsáhlejším stavbám českého raného baroka. Zaujímá rozsáhlý areál v severní části Malé Strany mezi Valdštejnským náměstím, ulicemi Valdštejnskou a Letenskou a Klárovem
Palác si dal postavit jeden z nejmocnějších a nejbohatších českých šlechticů pobělohorské doby, plukovník a od roku 1625 generál Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (1583-1634) jako svou pražskou rezidenci, která měla velikostí a přepychem zastínit všechny ostatní a soutěžit přímo s Pražským hradem.
Na stavbě působilo více stavitelů: Andrea Spezza, který měl za sebou již pozoruhodná díla v Německu, Rakousku a Polsku, Giovanni Battista Pieroni, mj. i autor několika Valdštejnových staveb v Jičíně, a Niccolo Sebregondi, působící předtím především v Římě a Mantově.
Uměleckou výzdobu zahrady svěřil Valdštejn někdejšímu císařskému sochaři Rudolfa II. Adrianu de Vriesovi. Ten ve Valdštejnské zahradě vytvořil unikátní soubor soch, sousoší a kašen. Sochy byly v roce 1648 uloupeny švédskými vojsky a teprve v letech 1912–1918 byla zahrada ozdobena jejich věrnými kopiemi.
Senát spravuje dále sousední Kolovratský palác a Malý Fürstenberský palác.
Poslanecká sněmovna
Otevřené byly i dveře Poslanecké sněmovny. Návštěvníci si mohli od 9.00 do 16.00 prohlédnout reprezentační sály, hlavní jednací síň, zasedací místnosti i některé kanceláře.
Sněmovna se už tradičně otevírá návštěvníkům u příležitosti výročí konce 2. světové války, od kterého uplynulo již 67 let. Průvodkyně Pražské informační služby čekaly na zájemce před vchodem z Malostranského náměstí č. 19, vstup byl rovněž volný.
Během prohlídky, která zabere zhruba hodinu, si lidé mohli prohlédnout běžně nepřístupná místa a seznámit se s historií, architektonickými zajímavostmi i současným využitím budov, které zhruba pokrývají území mezi Malostranským, Valdštejnským a Pětikostelním náměstím.
Sídlo Poslanecké sněmovny je umístěno ve třech blocích domů a paláců na Malé Straně. Patří mezi ně dům číslo popisné 176, bývalý hraběcí palác rodu Thunů, kde sídlí kancelář Poslanecké sněmovny. Dále je zde umístěn již zmíněný hlavní jednací sál, menší sály pro jednání politických klubů a parlamentních výborů, pracovny předsedy a místopředsedů sněmovny a další zázemí sněmovny.
Kramářova vila
Kramářova vila na pražských Hradčanech, rezidence českých premiérů, byla též otevřena pro veřejnost. Prohlídky s výkladem jak o budově, tak o životě manželů Kramářových se konaly od 9 do 16 hodin, zahradu si mohli návštěvníci projít sami.
Karel Kramář, první československý premiér, si nechal vilu pro sebe a svou choť postavit v roce 1915. Budova o rozloze 700 metrů čtverečních měla 56 místností, součástí objektu byly i lázně. Návrh vypracoval prestižní vídeňský architekt Friedrich Ohmann. V okolí vily byly vybudovány skleníky, tenisový kurt a park.
Při pracích na interiéru se podíleli známí umělci, například profesor Uměleckoprůmyslové školy Jan Beneš nebo sochař Celda Klouček.
Po smrti manželů Kramářových v roce 1938 získala vilu Společnost Karla Kramáře, poté Národní muzeum a v roce 1952 připadla vila Úřadu předsednictva vlády. V devadesátých letech byl objekt kompletně zrekonstruován a od roku 1998 slouží jako rezidence předsedy vlády České republiky.
