Moje nejkrásnější dovolená

Já mám na Bulharsko bohužel opačné vzpomínky. Odlétali jsme tam 18.srpna 1968 s nadějí hezké dovolené. Byli jsme ubytováni ve stanech, to jsme čekali a líbilo se nám to, bylo mi 23let. Bohužel, přišel 21.srpen a vše se změnilo. My se o tom dozvěděli se zpožděním několika dnů, vůbec jsme to nemohli pochopit. Bydleli jsme v Černomorci, blízko Burgasu. Tehdy tam ještě žádné hotely nebyly, jen 1 hospoda, kam jsme chodili 14 dní na jídlo a 1 obchod s potravinami, kde ale většinou nic neměli. Po uplynutí naší dovolené jsme ale neměli kam jít, letecká doprava nefungovala, v hospodě nám už jídlo nedali, tak jsme dalších 14 dní si dělali na jedné pánvi lečo bez vajíček a jedli k tomu jejich"chleba", který se drolil a nebyl dobrý a ještě jsme na něj museli stát frontu, aby jsme vůbec nějaký měli. Náš stanový kemp byl podnikový, museli jsme čekat, že si pro nás po vyřešení tehdejší politické situace někdo přijede. První autobus, který přijel, bral jen rodiny s dětmi, protože mezitím už začal školní rok. My ostatní museli čekat, až je odveze a vrátí se pro nás.Po naších písemných urgencích na čs. konzulát, konečně přijeli nějací úředníci a dali nám jmenovitě půjčku, abychom si mohli koupit jídlo , než si pro nás přijedou. To trvalo další týden a pak následovala třídenní cesta zpět do Čech, do Ústí, kde byl náš podnik. Jeli jsme ve starém linkovém autobuse městské dopravy . umíte si představit tu jízdu. Několikrát jsme cestou opravovali motor, jelo se ve dne v noci, jedli jsme ten bulharský chleba s paprikami a rajčaty, vodu jsme si vždy dolívali cestou u pumpy. Divím se, že jsme nedostali žloutenku.Byli jsme nemytí, ušmudlaní a nervově na zhroucení. V Bulharsku po nás házeli na stany kamení, v kempu nás hlídala jejich policie. Takovou dovolenou asi moc lidí nezažilo.Trvala 5 týdnů. ale radost jsme z toho neměli. Navíc jsme vůbec neměli žádné zprávy, co se u nás děje, jen útržkovitě od dalších turistů, kteří kolem přecházeli. Letenky jsme si mohli dát do vitríny, ani jsme je nedostali proplacené zpět.Nikdy jsem od té doby už nechtěla do Bulharska jet ani zadarmo.

Také moc rád vzpomínám na písčité pláže Albeny kam jsme jezdili už v roce 1972 a byl to jeden z nejmoderněji postavených hotelových komplexů v Bulharsku. Chodili jsme pěškypo písčitém břehu až k zámečku Balčik. http://www.cestujeme-bulharsko.cz/albena/ Cestou jsme jako mladí narazili na nudistickou pláž, a pak jsme tam chodili už celých 14 dní. Taky s tím máme spojené krásné vzpomínky- jak jsme tam hráli mezinárodní volejbal s Bulhary, Němci, Poláky i Rusy.