Jak se u nás nekrade

Dobrý den, paní docentko-jsem registrována u "i60", vím, že jste patronkou. Už 4 rokem žiji v Kostelci nad Labem - v Domě s pečov.službou. Je mi 70 r., snažím se být ještě aktivní. Zdejší lidé mi řekli, že sem i občas zavítáte do svého domku a já bych moc ráda s Vámi hovořila (buď zde, nebo v Praze na klinice - dle Vašeho času a ochoty. Děkuji za odpověď: kurzHoudk@seznam.cz

V tomto ohledu mám zkušenosti různé. Jednou jsem zapomněla v metru v igelitce videokameru, ta docestovala na konečnou, nikdo ji nevzal, při prohlídce vlaku ji na konečné našli a uložili u dozorčí služby, kde ji mé sestře, která se rozjela přes půl Prahy, zatímco já jsem to laxně vzdala, ihned vydali. My jsme kdysi s kolegyní našly v telefonní budce peněženku s celou výplatou, byl tam útržek složenky s adresou, tak jsme zjistily tehdy ještě pevnou linku majitele a zavolaly mu, přijel na pokraji zhroucení, my ho jak detektivky vyzkoušely, zda je to on, a pak mu vše s radostí vydaly. Jindy jsem něco zapomněla v metru nebo v autobuse téměř před konečnou, tak jsem jela příštím spojem, takže ten dopravní prostředek stál ještě na konečné, někdy tam ta zapomenutá věc byla, jindy už ne. Lidé jsou opravdu různí.

Jsem přesvědčena o tom, že slušných lidí je mnohem víc, jen nejsou tak vidět ani slyšet. Navíc vždy zveřejňujeme hlavně to, co nás vytočilo. Co nás potěší si spíše necháváme pro sebe. Škoda.