Marie Magdalena Klosová se zaregistrovala na portále i60.cz teprve před měsícem, ale hned se stala jednou z nejaktivnějších čtenářek, napsala několik pěkných příspěvků, za jeden z nich získala od redakce voucher v hodnotě 5000 Kč na koupi zájezdu u cestovní kanceláře Galileo. Příští týden se také představí jako jedna z modelek na módní přehlídce v Centru Černý Most v rámci projektu i60 Senior Fashion. Také proto jsme požádali paní Marii Magdalenu o rozhovor.
Jak jste vlastně objevila náš magazín i60 a co vás přimělo přihlásit se do projektu „Hledáme zralé modelky“?
Nejprve jsem zaslechla v pořadu Sama doma o první zdařilé módní přehlídce, zpozorněla jsem a zaznamenala výzvu pro další odvážné zralé dámy, aby se také přihlásily. Neváhala jsem ani chvíli, na takové výzvy přímo čekám, a tak okamžitě jsem udělala potřebné úkony. Rozeslala jsem všem svým kamarádkám tuto úžasnou zprávu s prosbou, aby mi držely palce, nebo se také přidaly. Naštěstí mi nevytvořily konkurenci, zůstalo jen "u palců" a ty nezklamaly.
Zaujal vás portál i60, že jste hned začala přispívat svými články?
Jen co jsem se obeznámila se stránkami i60, začaly se mi v hlavě rojit myšlenky a tvořit první věty či nadpisy pro čtenářské rubriky "Můj, Moje". Měla jsem chuť se o ně podělit, a tak jsem se dala do psaní. Zároveň si s radostí a zvědavostí čtu příspěvky ostatních "účastníků". Někdy zabrousím na chat, kde se občas rozvíjí poměrně vášnivé diskuse, nebo hledám starší příspěvky v profilech zajímavých lidí.
Ve svém představení v rubrice Modelky uvádíte svou velkou „lásku“ a tou je Francie. Co je podle vás na této nejkrásnější, vaše tři „nej“?
Můj vztah k Francii je dlouhodobý, hluboký, trvalý a vlastně celoživotní. Francie vstoupila do mého patnáctiletého života spolu s francouzštinou, která byla přidělena, celkem nepatřičně, leč povinně, k biologicko-chemické větvi na SVVŠ (pamětníci pamatují). Zaútočila na mé city, ovlivnila mé rozhodování o dalším studiu, a tak i o mém povolání. Na olomoucké Univerzitě jsem se na přelomu 60. a 70. let mohla s Francií sbližovat zásadně teoreticky. Jediný její "živý" dotek byl zprostředkován živým Francouzem v roli asistenta na filozofické fakultě, a pak mou korespondencí s mladým Francouzem, který mi posílal gramofonové desky se šansony. 70. léta byla ve znamení tří výjezdů do této, mnou milované, leč odříkané země. A těmi to opět na deset, zoufale předlouhých let, skončilo. Návrat do Francie v 90. letech byl "famózní" a začal hned v roce 1990. Vracím se tam a objevuji ji stále znovu a znovu, s novými místy, lidmi, přírodou. Vždy má pro mě nějaká překvapení. Je to moje stále nedokončená kapitola a netuším, jestli ji vůbec ukončit lze. Nemám "tři nej". Je JEDNO velké zaujetí.
Díky svému článku o Francii jste získala od magazínu i60 slevový voucher v hodnotě 5000 Kč na nákup zájezdu do Andalusie. Měla jste radost z této výhry, využijete voucher?
Měla jsem především radost z toho, že je můj příspěvek čten, pěkně hodnocen a že snad přitáhne pozornost k této zemi. Měla jsem samozřejmě radost ze svého úspěchu. S výhrou jsem příliš nepočítala. Na i60 je řada schopných a zábavných vypravěčů. Je to velkorysá nabídka spřízněné cestovní kanceláře. Velmi ráda ji využiji, bude-li možné čerpat voucher v příštím roce. Letos už mám dovolenou zajištěnou.
Byla jste už někdy ve Španělsku?
V roce 2006 jsem se svým mužem podnikla velkou cestu právě do Andalusie". Ujeli jsme 7 500 km, viděli věci nevídané a "kus světa". Bylo to náročné, ale nezapomenutelné. Věděla jsem, že se tam chci vrátit. Třeba nastal ten správný čas. Možná o tom taky něco napíšu.
Jaké máte ještě další koníčky, čemu se nyní nejčastěji věnujete?
Nikdy jsem nepokládala své zájmy za typické koníčky. Ty jsou pro mě spojené s určitou pravidelností, frekvencí, možná i jakousi disciplínou. Mám ráda svobodnou vůli. Jakmile se pro mě něco stane pravidelným, svazuje mě to jako povinnost a mám tendenci se z toho vyvlíknout. Takže spíš mluvím o tom, co ráda dělám. Ráda zajdu do sauny, zaplavu si, jdu na procházku, na běžky. Ráda plánuji dovolené s mapou a průvodcem v ruce. Baví mě řídit auto. Těším se na své malé vnoučky a užívám si to s nimi. Mám několik dobrých celoživotních přátel, s kterými se pravidelně scházím. Vykládám si pro sebe a své kamarádky tarot. A teď jsem často na i60, nebo něco na jeho stránky vymýšlím. Žiju tím dost intenzívně. Mé zájmy byly vždy různorodé.
Učila jste češtinu a francouzštinu, jak na svá léta ve škole vzpomínáte, nechybí vám studenti?
Má školská praxe se celkem zásadně dělí na dvě části. Každá z nich trvala zhruba 19 let. První se odehrávala na učilišti báňských strojíren a mými protihráči byli většinou mladí muži. Většinou přicházeli s úmyslem "házet" češtinu za hlavu. Vítězila jsem nad nimi. S vykulenýma očima byli posléze schopni poslouchat i básně. Někteří mě milovali, jiní dobrovolně chodili do "kroužku" francouzštiny a s některými se stále vídávám. V porevolučních letech došlo konečně na francouzštinu. Bylo to na obchodní
akademii a převažovaly mladé dámy. Všechny měly počáteční nadšení pro tuto melodickou řeč, ne všechny měly dostatečně silnou vůli a chuť se jí naučit. Všechny bez výjimky se zamilovaly do Francie. Některé z nich podlehly jejímu kouzlu, jako kdysi já, a francouzština se stala jejich osudem. Měla jsem na tom "jisté" zásluhy. Učila jsem ráda a s chutí, odměnou mi bývala přízeň a náklonnost studentů. Mohla bych trochu nadneseně říct společně s básníkem: "Bylo to překrásné a bylo toho dost."
Myslíte, že právě díky prostředí, ve kterém jste pracovala, jste si uchovala svou „mladistvost“, která je ve vašich článcích patrná?
Děkuji, takové uznání mě těší. Určitě na tom má svůj podíl "celoživotní" pobývání mezi mladými lidmi. Energie, které jsou plné třídy a celé školní budovy, je mladá a silná. Musí vás "nakazit". Někdy dá naopak zabrat. Je to opravdu těžké povolání. Někdy vyčerpává, jindy nabíjí. Zakusila jsem obojí. Ale neměnila bych. Myslím, že jsem se dostatečně "nakazila" mladostí, a to je velká odměna. Ale předpoklady musíte mít v sobě. Jinak by se po školních chodbách neploužili otrávení a "zapšklí" pedagogové.
Ve svých příspěvcích na i60 otevřeně píšete o svém osobním životě, smutcích i radostech. Pomáhá psaní ulevit vaší duši?
Myslím, že jsem otevřená, těší mě podělit se s lidmi o své radosti i smutky. Život je takový koktejl obojího. Kdybychom nezažili smutek, nepoznali bychom, co je radost. Důležité je, nějak je udržovat v rovnováze. Když se podaří, aby na celé čáře vítězila radost, je to príma. Ale zároveň je třeba mít v záloze sílu přijmout smutek. Když mi natrvalo odešel manžel, vzal s sebou všechny naše plány do budoucna. Odešlo s ním 45 let pěkného společného života. Nemohla bych zůstat sama. Musím mít po svém boku muže. A tak jsem si ho našla. Není to výměna, ani náhrada. Jsou to dvě na sobě nezávislé linie mého života. Jedna běží do nekonečna a drží nade mnou ochrannou ruku. Druhá je živá a přináší s sebou vše, co život nadělí. A nechybí ani ty plány do budoucna.
Byla jste vybrána i jako modelka na módní přehlídku, která se uskuteční 27. května v Centru Černý Most. Jak se na tuto akci těšíte?
To víte, že se těším. Jsem ráda, že jsem komisi "padla do oka" a že se můžu podílet na projektu, který je velmi záslužný a také důležitý. Je třeba posílit sebevědomí žen "zralého" věku. Život není za námi, je před námi, v jiných barvách a odstínech, plný nových možností a příležitostí. Tak mu dejme zelenou!
