Propadlá mořím

Propadlá mořím

20. 5. 2014

Když chceme zdůraznit, že je něčeho příliš, řekneme "moře". Mně vyvstává na mysli zejména "moře chyb" ve slohových pracích mých studentů. Ale to je profesionální deformace. O těch nechci mluvit, dokonce na ně nechci ani pomyslet.

"Moře" vody, to je jiná, to sedí. Moře je vždy "moře" vody. Moře má sílu a magii nás okouzlit jednou provždy. Mě se poprvé dotklo kdysi v Polsku na Baltu. Bylo studené a nad ním nepřetržitě padala z nebe další voda. Prostě pršelo a lilo střídavě. Zůstávala naděje, že se z písku vyloupne aspoň kousek té drahocenné zlatavé "smůly". Jantaru se také nedostávalo. Na Balt nechci, chci do tepla..

Černé moře v Bulharsku to jistilo. Nehledě k tomu, že moře bylo opravdu černé a vlny úžasné, znepokojovaly mě na plážích vyvržené medúzy, které se občas prolnuly i ve vodě kolem mého těla. Existuje nějaké "jiné"moře, na které by bylo spolehnutí? 

Otázka zůstala otevřená až do 67.roku, kdy se "pohnuly" ledy a naše rodina jakýmsi zázrakem obdržela devizový příslib do Jugoslávie. Jadran mě uhranul. Skalnatá pobřeží s velkými plochými kameny, zrovna prostřenými pro opalování, neměla konkurenci. A na dosah město jako z Pohádek tisíce a jedné noci - Dubrovník. To je ono! Zajásala jsem nad průzračnou zelenomodrou hladinou. 

Bohužel, bylo to na dlouhá léta poprvé a naposled. Příslib už vícekrát přislíben nebyl a a rozplynul se v modrých dálavách. To nezapomenutelné naštěstí uvízlo v koutku paměti a prodralo se na povrch v 90. letech. Tentokrát jsme s mužem objevili ostrůvek Murter a zůstali tomuto kousku země, omývané mořem Jaderským, věrni po několik let. Netoužili jsme po písečných plážích, ani po hlučném betonu s "ručníkem na ručníku". Denně jsme absolvovali dlouhou procházku kolem provoněného pobřeží, za zpěvu cikád až tam, kde se moře otevřelo jen pro nás a naše smysly. Zelenomodrá plynule přecházela v zelenou a pak se ztrácela v modři nebe. Tyrkysové opojení! Úžasné! Pokaždé stejné a pokaždé jiné. Museli jsme se tam vracet, nebylo vyhnutí.

Pak jsme objevili Korsiku. Malý zázrak uprostřed Středozemního moře. Voňavý a barevný ostrov, jehož obyvatelé, ať chtějí nebo nechtějí, jsou Francouzi. Pláže v Portu byly pokryty drobnými oblázky. Bílými, růžovými, šedivými. Tolik odstínů a kreseb! Kufr při návratu ztěžkl oblými suvenýry. Tak tady se ještě taky uvidíme! Moře je živé a bouřlivé, nad ním se tyčí štíty hor. 

A pak ještě jemné písečné pohlazení u téhož moře na jihu Francie v Montpellier a kousek dál "středozemní" zas trochu jinak na severu Španělska. Stále totéž moře, jen jiné barvy, jiné pláže, jiní lidé. Moře je spojuje.

A ještě je tu oceán.Ten Atlantický, úplně "jiné moře", chladné a burácející. Voda ani nemá čas se pořádně rozstříknout a už ji zase rve proud. Je jedno, jestli je to v Bretani na severu Francie, nebo v Trafalgaru na jihu Španělska. Masa vody spojující kontinenty, lidské dějiny. Životodárná voda.

 

Také milujete moře? Co se vám na něm nejvíce líbí? Které moře vás nejvíce nadchlo a proč? Chtěli byste u moře bydlet? Napište svůj příspěvek na téma "Moře". Ten nejzajímavější oceníme.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miroslav Štorch
Můj sedmiletý syn se konečně naučil plavat ve slané vodě mezi Sardinií a Korsikou, která ho nadnášela lépe než sladká voda v českých rybnících. Tak souhlasím s autorkou, že plavání na Korsice a u blízké Sardinie je nádherné, zejména pro pěkné prostředí hor na pobřeží. V Chorvatsku jsou také pěkné hory v Dalmácii jako Biokovo a další. Kdo si dá práci a vystoupí na vrcholky hor, tak je odměněn nádherným rozhledem na zálivy moře.
Marie Magdalena Klosová
Děkuji za příznivé reakce.Těší mě,že jsou tady lidé podobných náhledů na svět a život.
Miroslav Štorch
Také už jsem napsal podobný článek a časem se v rubrice "Můj svět" snad objeví. Nezávisle jsem dospěl ke stejnému hodnocení - severní chladná moře většinu lidí nelákají a i obyvatelé Skandinávie jezdí na dovolenou k jižním mořím do Itálie, Francie nebo i Chorvatska a Řecka, kde si ohřejí vychladlé kosti z dlouhé zimy. Plaval jsem v létě v Norském moři u Trondheimu a Atlantik měl v srpnu jen 17°C, i když tam končí teplý Golfský proud. U Japonska v Tichém oceánu jsem se neosvěžil, když jsme se tam potápěli a voda tam byla ohřátá na 27 - 29°C, když ve stínu bylo 42°C na pevnině. Kdysi na našem území bylo křídové moře, ale časem od nás uteklo a odteklo. A tak musíme za mořem cestovat. Lipenská přehradní nádrž nám nestačí. :-(
Zuzana Pivcová
Moc hezké porovnání moří. Já jsem předloni poněkud předběhla toto téma (viz Můj příběh - Není moře jako moře), tak už se nechci opakovat. Je ale pravda, že k některému moři, respektive konkrétnímu místu u moře, se také ráda vracím, netáhne mě to pokaždé jinam.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.