Horko je zdrojem problémů nejen pro kardiaky či nemocné vysokým krevním tlakem. Deptá naše mozky, i když jsme jinak úplně zdrávi. Vyšší teploty mohou být přispět k projevům násilí, agrese i stresu. Podle MUDr. Martina Jana Stránského, neurologa z Polikliniky na Národní v Praze, to již potvrdila řada vědeckých výzkumů po celém světě.
Díky dokonalé souhře termoregulačních mechanismů udržuje člověk více méně stálou teplotu v těle uložených orgánů. Centrem regulace je zadní část hypotalamu. Zde jsou neustále propočítávány hodnoty přicházející z centrálních termoreceptorů reagujících na teplo a chlad v přední části hypotalamu a samozřejmě také z periferních „stanic“ umístěných v kůži. Na signál „je příliš horko“ tělo reaguje rozšířením podkožních cév (vasodilatací). Nadbytečné teplo je tedy předáno do krve a s její pomocí přeneseno na povrch těla, kde jsou aktivovány potní žlázy a zahájen proces ochlazování odpařováním. Čím déle se tělo ochlazuje, tím pro mozek hůře.
„Jestliže je nutné posílat více krve do kůže, zbyde jí méně pro mozek. To má negativní vliv především na frontální lalok, tedy tu část, která kontroluje emoce a impulzivitu. Krev samozřejmě chybí i dalším orgánům. Například srdce musí kvůli sníženému zásobování krví rychleji pumpovat, aby stačilo okysličit všechny buňky v těle. To vše má na člověka negativní fyzické i psychické dopady. Cítíme se unavení a pomaleji pracujeme, snáze se naštveme, pomaleji přemýšlíme a hůře se rozhodujeme. Častěji dochází k nedorozumění a ke konfliktům v práci i doma,“ konstatuje MUDr. Martin Jan Stránský.
Jaké teplo je tedy pro náš mozek a tělo vůbec ideální?
Obecně platí, že kůže je schopna prokrvením zajistit správnou termoregulaci při zevních teplotách 19 až 31 stupňů Celsia. Při nižších teplotách je výdej tepla snížen a při vyšších zvýšen. Zpravidla nám k ochlazení v našich klimatických podmínkách stačí jen „být tam, kde jsme“, protože jsme obklopeni vzduchem, který je nižší než naše tělesná teplota a teplo ztrácíme i při přenosu do orgánů krevním oběhem. Když je tepleji, stačí nám v místnosti ventilátor, který nahrazuje teplý a vlhký vzduch v bezprostředním okolí těla chladnějším a sušším. Při velké fyzické námaze nebo při pobytu v horkých jižních zemích, kde teplota prostředí přesahuje 37 stupňů Celsia, to však stačit nemusí. Proto tělo přidá pocení. I to má však své limity související především s vlhkostí vzduchu. Jakmile totiž vlhkost dosáhne určité hodnoty, přestane se vyloučený pot z těla odpařovat a ochlazování těla se tak zpomalí nebo docela zastaví. Proto člověk mnohem lépe snáší při správném pitném režimu suché horko (například v poušti) než v místech nasycených parami (třeba v tropické džungli).
Ideální teplota zevního prostředí pro člověka, který si chce užít v plavkách pohodové dovolené, je 28 stupňů, pro lehce pracujícího 25 stupňů a při fyzickém zatížení vytrvalostního charakteru okolo 15 stupňů Celsia.
Malé děti a senioři by se měli před sluncem chránit
Zvláštní pozornost je v horku třeba věnovat našim nejmenším a seniorům. Zejména nemluvňata nemají ještě zcela vyvinutý termoregulační systém, čepičky na hlavu a boudičky kočárků proto mnoho nezachrání. „Tím, že mimino nemůže mluvit, musíme přemýšlet za něj a bedlivě udržovat nejen hydrataci, ale i chránit jej před spálením pod sluncem. Přehřátí poznáte podle toho, že dítě je buď mdlé, nebo neklidné, není tedy své,“ konstatuje MUDr Stránský. Když je tedy venku okolo 30 stupňů Celsia je lepší vydržet raději doma v chládku a s dítětem jít na procházku buď ráno či později k večeru.
„U starších lidí dochází k nedostatečné výživě jídla i tekutin, řada z nich navíc trpí nejrůznějšími nemocemi či berou léky, které horké počasí může negativně ovlivnit,“ tvrdí MUDr Martin Jan Stránský, a dodává: „Právě u této populace vidíme nejhorší negativní dopady veder a dehydratace. Nikoliv však u těch, kteří chodí ven, ale spíše u seniorů, kteří zůstanou celý den v horkém bytě bez čerstvého vzduchu.“
