Třináctá komnata:
kontroverzní zpověď

Třináctá komnata:
kontroverzní zpověď

29. 5. 2014

„Když si myslíš, že je Bůh, tak si zde klekni a popros o oběd,“ řekl otec a nechal mě klečet uprostřed místnosti. Ten den jsem přinesla svatý obrázek, který dostávali všichni žáčci druhé třídy. Vyprosila jsem si ho na kamarádce, která se mnou chodila do brněnské školy. Já jsem byla na žádost rodičů z náboženství vyloučena a tak jednou, možná dvakrát týdně, jsem musela čekat na školní chodbě, až hodina náboženství skončí. Nechápala jsem vyloučení a myslím, že mě to poznamenalo v dalším profilování inklinace k víře nebo ateismu.

Ale opět zpět o šedesát let. Byla jsem propuštěna asi po půlhodině klečení, v mém mozečku po nekonečně dlouhé době, a zcela zklamaná a nechápající svéráznou terapii otce zasedla k obědu. Zdánlivě jsem potupnou pozici potlačila, ale něco mě táhlo k neznámé dimenzi. Zákazy produkují reakce a tak jsem navázala přátelství se spolužačkou, jejíž rodiče byli věřícími katolíky. Ilegálně jsem absorbovala všechna sdělení, poselství, navštěvovaly jsme chrám Petra a Pavla a po jednotlivých schodech odříkávaly modlitby, které jsem vzrušeně opakovala po kamarádce. Vše si pamatují po mnoha letech, ale spíš jako vzdor proti rodičovské autoritě, než jako uvědomění.

„Tady máš batůžek a jdi, když neumíš poslouchat,“ řekla matka, vystrčila mě přede dveře a zabouchla. Bylo mi asi 6 let a bez dovolení jsem vzala nůž. Opět charakteristický výchovný prvek, ale můj malinký mozeček vše vnímal jako křivdu. Vyšla jsem před dům, sedla na schody a čekala, až si pro mě někdo přijde. Čekala jsem hodně dlouho, a když se začalo stmívat pustila mě matka do bytu, ale nepromluvila, dokud jsem se neomluvila. Byla velmi přísná. Myslím, že se jí bál i otec. Nikdy mě nepolíbila, neakceptovala žádné přestupky a tak nevědomky modelovala moje pouto k otci, který, stejně jako já, hledal únik z přetváření osobnosti. Naučila mě potlačovat city, za žádných okolností neplakat, dělat jen to, co bylo z jejího pohledu správné. Mnohdy nebylo. Musím přiznat, že něco jako vzájemný respekt nás sjednocoval i osvobozoval. Bez jakéhokoli náznaku nevole jsme o sebe pečovali.

S odstupem času jsem dospěla k poznání, že matka byla natolik silnou osobností, že ovlivnila můj další vývoj a dokázala mě spoutat do konce svého života. Starala jsem se o ni deset let až do jejího věku 94 let, a ke konci jsem si v nejtajnějších myšlenkách říkala, „Dala jsi mi život a postupně si ho bereš zpět.“ Denně mám výčitky, že moje mysl a bolavá duše vyprodukovaly takovou hrůznou myšlenku.

Zůstala jsem osamělá, syntetická, s genetickým fondem dlouhověkosti, s chutí intenzivně prožívat každý den, a než jsem přibouchla dveře své třinácté komnaty, stačila jsem zašeptat „Za všechno díky, mami, navždy Tě budu mít ráda!“

 


rodina vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milada Salajková
Také jsem nesměla chodit na hodiny náboženství, ale často mne pan farář Štefl nechal ve třídě. Mě se to moc libilo. Modlitbičku o anděli strážném nás naučila matka a za ni mi hodný farář dal i obrázek. Měla jsem ho schovaný v knize. Na vánoce k nám jezdila babička a ta nás vzala i do kostela. Otec dělal, že to nevidí. Dvakrát tajuplné, nezapomenutelné.
Jana Šenbergerová
Přestože mě moje maminka měla moc ráda, občas mě dost krutě trestala za přečiny, které byly v jejích očích neodpustitelné. Po Velikonocích byla pomlázka odložena na kredenc v kuchyni a fungovala jako usměrňovač mé nevychovanosti, dokud se nerozpadla, většinou na mém nebo bratrově pozadí. Pak nastoupila gumová hadice. Dnes už si nepamatuji, co bolelo víc, ale ještě cítím své zaťaté pěsti, abych nevydala ani hlásek, a v duchu mamince slibovala, že jí to jednou vrátím. Tehdy jsem nevěděla, že po každé takové akci maminka plakala, protože jí bylo líto, že mi způsobila bolest. Když mi později vyprávěla o svém dětství, pochopila jsem, že nic lepšího neznala. Mně svou výchovou nijak neublížila, naopak. Byla vždy spravedlivá a já věřím, že ze mě vychovala slušného člověka. Za ty své dětské hrozby plné nenávisti, jsem se jí mockrát v duchu omluvila.
Jiří Libánský
Rodiče někdy svou neuváženou výchovou napáchají těžko napravitelné škody. Někdy dokonce méně výchovy znamená více. Ale to už je vyšší rodičovská. Některá traumata a bloky lze v dospělosti mentálními terapiemi odstranit. Ale ne vždy. A rozhodně to není snadné a zcela bezbolestné.
Zuzana Pivcová
Velmi Vás chápu, mě také hodně poznamenala výchova, něco jsem naznačila již ve vyprávění o mamince, ale bylo toho víc, tatínek se s námi modlil a chodily jsme na náboženství a do kostel a nesměly jsme být v Pionýru, což pro jediné dítě ze třídy je dost potupné, zvlášť, když na mě učitelka neustále dorážela, proč nevstoupím. Jinak byl ale tatínek mírný a pro nic se na nás nezlobil, ale kdy jsem mu jednou jako děcko řekla (jako milovnic zvířat) Velbloude, tak maminka začala třeštit, co jsem si dovolila a musela jsem klečet a omluvit se mu, zatímco on to vůbec nechtěl, že se nezlobí. Nebylo to snadné.
Olga Štolbová
Asi jsi neměla jednoduché dětství, ale během života se v člověku všechno nějak srovná a pozná, že ti rodiče nás přece jen milovali a vychovali tak, jak se jim to zdálo správné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.