Mnoho právníků, filozofů, lékařů, učitelů, úředníků a dalších příslušníků inteligence stavělo v první polovině 50. let 20. století železniční most v pražském Braníku. Tehdy vládnoucí komunistický režim totiž poslal do dělnických a pomocných profesí vzdělané lidi, které označil za třídní nepřátele. "Pracovali tu většinou samí nováčci," napsal k tomu již v roce 1955 v knize Splněné sny technik a publicista Jiří Streit. Přes 900 metrů dlouhý Branický most, lidově zvaný "most inteligence", byl otevřen před rovným půl stoletím, 30. května 1964.
Most, který byl oficiálně pojmenován jako Branický most až v roce 1969, nebyl nikdy zcela dostavěn. Měl přitom sloužit pro odvedení nákladní dopravy z trati od Plzně mimo centrum Prahy na pravý břeh Vltavy, konkrétně přes Krč na vršovické nádraží. Most, kde je pouze jedna kolej (ač byl postaven pro dvě), tak zůstal prakticky celých 50 let bez výrazného použití, mostovka je nyní místy navíc velmi narušená.
Most má kromě zmíněných zvláštností při výstavbě či využívání i další zajímavosti. Je jen o pouhých 200 metrů kratší než nejdelší železniční most v Česku, Negrelliho viadukt (měří 910 metrů, viadukt pak má 1110 metrů), jeho půdorys je dvakrát zakřiven, takže trochu připomíná písmeno "s", a dříve se o jeho "lehkosti" literatura někdy vyjadřovala jako o "křídlech letícího racka".
Železobetonový železniční most je součástí jižní traťové spojky. Kromě Vltavy přemosťuje i Strakonickou a Modřanskou silnici, železniční tratě do Plzně a do Vraného nad Vltavou či tramvajovou trať do Modřan. Most má šířku 14 metrů, je tvořen 15 poli s rozpětím 53,5 metru, celkové převýšení mezi konci mostu je šest metrů a celková výška nad hladinou Vltavy 19 metrů. Chodník pro pěší je umístěn uprostřed mezi kolejišti.
Na mostě byla původně umístěna i druhá kolej, poté ale byla zrušena, protože navazující tunel nad Malou Chuchlí byl dokončen pouze jako jednokolejný. Při stavbě tunelu se totiž ukázalo, že skála nemá dostatečnou pevnost pro udržení dvoukolejného tunelu.
Myšlenka na podobný železniční obchvat Prahy pro nákladní dopravu se objevovala již začátkem 20. století. První reálné návrhy předložil v roce 1920 Josef Kubler, o sedm let později byl předložen "dispoziční plán budoucích železničních úprav v Praze", který podobnou trať zahrnoval. Po druhé světové válce plánovací komise myšlence nepřála, ale na jaře 1949 se najednou začalo stavět. Je možné, že ukvapené zahájení výstavby bylo vyvoláno potřebou urychleně najít práci pro vzdělance odsunuté do dělnických profesí.
Projekt mostu, který vypracoval Jiří Klimeš, pak vznikal až v době, kdy se již stavělo. Stavba oblouků začala v roce 1952 a v roce 1955 byly úspěšně provedeny zatěžkávací zkoušky. Doprava na mostě byla zahájena ale až v sobotu 30. května 1964 při zprovoznění celé železniční jižní spojky. Do té doby most sloužil statickým zkouškám různých typů lokomotiv.
