Tento rok je pro ni plný velkých událostí. Jana Štěpánková v anketě TýTý byla uvedena do Dvorany slávy, dostala roli v novém seriálu České televize, k tomu bude slavit osmdesátku. To vše zvládá s šarmem, noblesou a nadhledem, jak je pro ni typické.
Jaké to je dostat se do takzvané Dvorany slávy, tedy mezi nejuznávanější umělce? Vypadala jste až dojatá...
Byla jsem dojatá, to nezastírám. Je to ocenění mé dlouholeté práce, ale o to více si teď uvědomuju, jaké jsem v životě měla štěstí na lidi. Nebýt mých spolupracovníků, to ocenění bych neměla. Bohužel, s přibývajícími lety, jich kolem mě ubývá. To je nepříjemný průvodní jev stárnutí.
Jsou ještě nějaké další?
Ale jistě, od určitého věku se setkáváte s různými situacemi, kdy si uvědomujete, že na něco fyzicky nestačíte. Ale je třeba naučit se s tím žít. Nepřipouštět si to. Je prostě dobré smířit se s tím, že některé věci už fyzicky nezvládáte.
Je pro herečky vyššího věku dost pracovních příležitostí?
Já mám v tomto směru štěstí. Prožila jsem si, jaké to je být najednou důchodkyně. Když se se mnou rozloučilo Vinohradské divadlo, měla jsem pocit prázdnoty. Najednou jsem neměla práci, kterou jsem dělala celý život. Až mě překvapilo, jak těžké bylo se s tím vyrovnat. Naštěstí přišly nějaké nabídky z televize, pak mně Milan Hein s Ungeltu nabídl kvalitní hru Na útěku. Máme už tři sta repríz a stále je o ni zájem. Takže to člověka samozřejmě povzbudí. Ale na ten pocit, že najednou nemám co dělat, na ten nikdy nezapomenu. Navíc to bylo v době, kdy jsem přišla o mého muže. Najednou jsme ztratila dvě největší lásky: mého muže i divadlo.
Vraťme se ke hře Na útěku. Ona je výjimečná tím, že popisuje osud jedné starší dámy a takových her moc není...
Mám ji moc ráda. Je to příběh ženy, která utekla z domova důchodců, protože ještě chce něco prožít. Setkává se s ženou, která je o něco mladší, ale také před něčím utíká. Je to komedie, ale zároveň se při ní divák místy zamyslí. Podařený pohled na životy dvou žen, na to, jak je každá z nich řeší. Tu hru přímo miluju. Je to přesně ten příklad práce, kterou ráda dělám. Na jevišti totiž musím mít pocit, že tam mám co dělat, že mi role takzvaně voní. I to je výhoda vyššího věku, že si už umíte vybrat, že víte, co vám sedí a co ne.
Kdo jsou obvykle diváci té hry? Je určená hlavně dříve narozeným?
Chodí na ni lidé různého věku. Je o touze po svobodě, po naplněném životě, a to přece prožívá člověk v každém věku.
Čeká vás teď nějaká zajímavá práce?
Budu natáčet nový seriál pro Českou televizi. Má pracovní název Obvoďák Martin, je o doktorovi, který odešel na venkov. Natáčí se v Beskydech, takže se těch přesunů z Prahy tam a zpět trochu obávám. No, nějak to zvládnu.
Co děláte, kdy nepracujete? Jste typ, který vyhledává společnost nebo jste raději sama, v klidu, doma?
Nejraději jsem na chalupě. Dříve, když jsme tam jezdívali ještě s manželem, přijíždělo k nám spousta lidí. Měli jsme tolik návštěv, že jsme je někdy nenásilně regulovali až omezovali, abychom si to tam vůbec v klidu užili. Teď jsem tam sama. Jezdí za mnou syn, vnučky, ale mně samota nevadí. Naopak, těším se na ni. Moje léto vypadá tak, že si na chalupě dělám, co chci. Pokaždé se na to těším a pokaždé si to tam užívám.
Jana Štěpánková
Narodila se v roce 1934 herci Zdeňku Štěpánkovi a herečce Eleně Hálkové. Po absolvování DAMU začínala v divadle v Pardubicích, pak se vrátila do Prahy. Řadu let hrála ve Vinohradském divadle, nyní v Ungeltu. Známá je ze seriálů Taková normální rodinka, Nemocnice na kraji města, Cukrárna, Život je ples a řady dalších.
