Kouzlo časů minulých: Co na plotně, to na jazyku

Dnešní mladí mohou vzpomínat akorát tak na to, jak si každý nabral na plotně jídlo a odtáhl s ním ke své televizi, ke svému počítači nebo mobilu. Nebo na to, jak se v jedenáct v sobotu rozhodovali, co uvaří a nakonec objednali pizzu. Čímž rozhodně nikoho nekritizuji, toliko konstatuji fakt, který vidím u obou svých mladých. Dcera i snacha svorně konstatují: Dneska se mami žije jinak. Pro mě za mě, myslím si, žijte si, jak se vám hodí. Není jejich problém, že já měla už v pátek nakoupeno, rozmyšleno, eventuálně nachystáno, předvařeno, předpečeno, atd. My totiž jeli na víkend na zahradu. Tam obchod nebyl a tam bych mohla tak nejspíš nabídnout rodině posekanou trávu, aby se vypásli. Na té zahradě jsem svůj díl práce sakra odvedla. Ještě v úterý mě bolel celý člověk. Zatímco naše dámy z paneláku toto neznají. A tak, neb jsem poměrně přičinlivá a přizpůsobivá, zkusila, co to obnáší žít po novu. Když se tuhle holky zastavily, žasly. Celý den jsem se vydržela válet u knížek, mobilu a televize. Kolem postele kelímky od jogurtů, hrnky od kafe, i na pizzu došlo. Marodíš? vyjevily se. Ne, povídám, zkouším, jak se žije dneska, a víte, že to není špatný? Inu...celý život se člověk učí....

Jo, tak tohle bylo i moje dětství. Moc hezká vzpomínka.

Plotnu sporáku jsem měla ve svém prvním bytě, měla své výhody i nevýhody, ta plocha, kde byly různé teploty se dala využít báječně. Co jsme potřebovali, to jsem na plotně zvládla.

Díky za vzpomínku.

Díky, i já si zavzpomínala na dobu svého dětství. Občas si pro sebe tímhle způsobem také vařím, zrovna včera v neděli vpodvečer jsem z pár zbylých vařených brambor vykouzlila dobré bramborové placky, jak říkala babička - přebalované. Dají trochu víc práce, ale jsou nejlepší. S kyselou okurkou je miluje i můj masožravý syn.

Hezký článek, vzpomínám, jak moje babička vařila a jak mi chutnalo. Dnes už bych to asi nejedla, já bych to tak jako babička neuměla, s ní odešly všechny ty božské chutě.

Myslím, že nás bude víc, komu se článek o jídle bude líbit. Díky. Já v dětství milovala lívance. A když náhodou nějaký zbyl, což byla utopie, moje babička mi je připravovala tak, jako se dnes dělají knedlíky s vajíčky. A nebo mi je už studené namazala máslem a já si na ně nasypala nakrájený šnytlík.

Vidím, že jsem před pár lety žádný komentář nenapsala. Nebyla jsem žádný jedlík, tak víc než na jídla vzpomínám na naše kamna s plotnou v lomnickém bytě a na to, jak mě maminka naučila dělat domácí nudle.

Kouzlo časů minulých. I my budeme jednou vzpomínat, ale asi to nebude tak idylické.

Jako dítě jsem jezdila na prázdniny k babičce na Havlíčkobrodsko a babička nám dělávala bramborové šišky na které dala rozmačkané borůvky. Žemlovka a chlebová polévka, to bylo po víkendu. Když šla babička do lesa na houby, tak jsme si namazaly chleba s hořčicí a posypaly cukrem. 25 let jsem bydlela v domě, kde bylo řeznictví s jídelnou a v 5 hod ráno se začínalo vyvářet. To byla vůně! Ale všeho moc škodí!