A někde ještě kamna pokračovala pecí a nad ní bylo zimní království pro děti. Samozřejmě se tam všechny nevešly. Tenkrát se počtem dětí nešetřilo a tatínek s maminkou se činili. V peci se pekl chleba, chutný a voňavý, s kůrkou bílou od mouky, jak těsto kynulo na okřínku.
O plotnu se musela rodina podělit s prasetem. Pokud nebyl v přístavku "pařák", brambory pro prase se na ní vařily ve velkém hrnci a šlichta, ta tam měla také svoje místo. Jinak její využití bylo opravdu k pohledání. Na okraji jsme si pekli plátky brambor jen tak, posolené. Naskakovaly na nich pěkné boule stejně tak jako na plackách z bramborového těsta, na tenko vyválené a opečené přímo na plotně. Když jsem pak o mnoho let později jezdil na Slovensko, jejich lokše jako by jim z oka vypadly. Mazaly se domácím sádlem a ty nejlíp chutnaly. Kdo chtěl mít pusu od povidel, máma ráda vyhověla.
Na dnešní dobu ve velkých hrncích se vařily polévky a ostatní jídla, hlavně brambory. Nejčastěji voněla bramboračka, ve které nechyběly houby a majoránkové plevy. Fazolačka byla každý týden a patřil do ní ocet i cukr. V česnečce plaval česnek, v uzené polévce kousky uzeného masa, hrachová se zelenala jako nať petržele, kterou se zdobila hovězí. Ta ovšem mrkala očky z talíře jen občas a pokud v ní byly i játrové knedlíčky tak se můžete vsadit, že to bylo na velký svátek nebo na nějakou rodinnou slavnost, pokud se to tak dalo nazvat. Zavářky byly pouze domácí: nudle i drobení umím dodneška.
Ta ostatní jídla si k masu čichla jen jednou, dvakrát do týdne. A tak obědy během něj lákaly ke stolu v pondělí třeba bramborovým knedlíkem, přelitým sádlem s cibulkou, v úterý kynutými knedlíky s jahodovou marmeládou, ve středu šťouchané brambory s osmaženým květákem, ve čtvrtek buchty všech tvarů a s náplněmi, které začínaly u tvarohu, pokračovaly mákem, jablky, sušenými hruškami, marmeládou a nikdy nechybělo posýpátko z másla, cukru a mouky. V pátek přišel na řadu špenát s vejcem natvrdo a bramborem ve slupce a v sobotu, protože to byl pracovní den jako každý jiný, nakrájela máma bramborové knedlíky na kousky, přelila je máslem, přidala pár lžic povidel, vše zamíchala a oběd byl na světě.
Sobotní večer byl jediný, kdy bylo něco od masa. Uzenka, kabanos nebo opečený špek s chlebem nebo rohlíkem, rozpečeným v troubě. Jinak večeře nabízely chleba se solí, brambory s mlékem, bramborové placky dnes nazývané bramboráky, opečená jablka s vařenou a oslazenou rýží, topinky a dalo by se jmenovat ještě hezkou chvíli.
V neděli se plotna rozesmála do růžova. Pánev si přišla na své a zlátly v ní řízky, v době sezony dokonce holoubata, pokud nebyla pečena jako nadívaná v troubě, kde jindy také voněla česnekem a cibulí vepřová pečeně a o hodech husa, kachna nebo kuře. I králík se tam dost často vešel. Neděle byla svátek, který jen tak někdo nerušil prací, pravda, dobytek se musel obsloužit, oblečení bylo jiné než ve všední den a i nálada byla sváteční.
A když se tak nad tím dnes zamyslím, skoro nic jsme nekupovali. Pytel mouky, homoli cukru, sůl a koření. Zbytek se donesl ze zahrádky, z kurníku, králíkárny, holubníku, ze sklepa nebo půdy, případně od sousedky, která měla tři krávy a stále čerstvé mléko. A tak chlapče myslím, žes vypil ten šálek melancholie až do dna. Stopka slivovice to spraví.
