V šestadvaceti letech natočil první film, po němž následovaly role kovbojů a drsňáků v druhořadých westernech. Když mu bylo pětapadesát, vrhl se na politiku, v níž to přes úřad kalifornského guvernéra dotáhl až do Bílého domu. Ronald Reagan výrazně přispěl k oživení hospodářství USA a k pádu komunismu ve východní Evropě. Jeden z nejoblíbenějších (ale pro některé i nejméně oblíbených) prezidentů, který Americe vrátil sebevědomí, zemřel před deseti lety, 5. června 2004.
Velkou popularitu a uznání si vysloužil i za železnou oponou, kterou spolu s tehdejším nejvyšším sovětským představitelem Michailem Gorbačovem pomáhal bořit. Obnovu sovětsko-amerického dialogu zahájil Reagan na začátku svého druhého volebního období v roce 1985. I když změny v sovětských satelitech nastaly až po předání prezidentského úřadu Georgi Bushovi staršímu, je Reagan mnohými považován za hlavního vítěze studené války.
Uzbrojit Sovětský svaz
Jeho strategie měla dvě části. Jednak vystupoval jako ostrý kritik komunismu a stále vyššími výdaji na zbrojení chtěl "říši zla" uzbrojit (mimo jiné programem hvězdných válek). Tím přiváděl sovětské generály k šílenství - ruská kulhající ekonomika nedokázala držet s americkým sprintem krok. Na druhé straně se snažil se sovětskými vůdci vyjednávat. Smysluplnou diskusi Reagan navázal až s člověkem nového myšlení - s Gorbačovem. Když jej v Západním Berlíně v červnu 1987 vyzval: "Pane Gorbačove, strhněte tu zeď", mnohým už bylo jasné, že komunistické režimy pějí svou labutí píseň.
Důsledně pravicovou politiku Reagan prováděl i na domácím poli. Jeho plán na obnovu hospodářství byl jednoduchý a jasný - snížit sociální výdaje, seškrtat daně z příjmu a zrušit mnohá regulační opatření. V první letech se sice významně snížila inflace, nezaměstnanost ale vzrostla a přibylo chudých. Od roku 1983 už ale Reaganova opatření, jež někteří nazývají "reaganomikou", jiní "šamanskou ekonomikou", přispěla k růstu.
Prezident byl osobností. Měl průpravu ze showbyznysu a dokázal mluvit s lidmi, za což si získal přezdívku Velký komunikátor. I když byl mužem zásad, občas si vypomohl i ne zrovna čistými prostředky, například v aféře s financováním zbraní Íránu. Přehmaty mu ale většinou procházely. Pro Reagana byl typický i smysl pro humor. Když jej v roce 1981 postřelil atentátník, dokázal ještě na operačním sále vtipkovat s lékařem: "Doufám, že jste republikán?"
Redaktor, herec, voják i politik
Do Bílého domu Reagan poprvé vkráčel v roce 1981, když ve volbách porazil demokratického prezidenta Jimmyho Cartera. Čtyřicátou hlavou USA se stal až jako devětašedesátiletý, přičemž do té doby žádný z amerických prezidentů nenastupoval do úřadu v tak vysokém věku. S politikou Reagan začal v 60. letech ještě jako příznivec Demokratické strany. Kalifornským guvernérem byl v roce 1966 zvolen už jako republikán: v čele tohoto státu stál až do roku 1974.
Reaganově politické kariéře předcházelo patnáctileté účinkování ve filmu - natočil kolem padesátky snímků. V Hollywoodu poznal i své dvě manželky, které obě byly herečkami. Poprvé se oženil v roce 1940 s Jane Wymanovou, s níž měl dceru Maureen (zemřela v srpnu 2001) a adoptoval syna Michaela. Druhou ženu Nancy Davisovou (92), která byla jeho věrnou životní družkou až do jeho smrti, si vzal v roce 1952. Narodila se jim dcera Patricie (Patti) a syn Ronald.
Ronald Wilson Reagan se narodil 6. února 1911 v Tampiku ve státě Illinois. Po absolvování sociologie a ekonomie na illinoiské Eurecké koleji pracoval pět let jako sportovní redaktor v rozhlasové stanici WHO v Des Moines (stát Iowa). Při účinkování v Hollywoodu působil v letech 1942 až 1945 ve vojenském letectvu, kde vedl výrobu instruktážních filmů a kde dosáhl hodnosti kapitána. V letech 1947 až 1952 Reagan předsedal odborovému Sdružení filmových herců.
Za zásluhy o pád komunismu ve střední a východní Evropě dostal v roce 1999 nejvyšší české státní vyznamenání - Řád Bílého lva. Již v červnu 1989 byl jako první americký prezident povýšen britskou královnou Alžbětou II. do rytířského stavu. V roce 1994 Reagan oznámil veřejnosti, že trpí Alzheimerovou nemocí a rozhodl se odejít do ústraní - zemřel na zápal plic ve věku 93 let. Své postřehy z osmiletého prezidentského působení shrnul do deníků, které vyšly v roce 2007.