Skřehotavý Kačer Donald patří, podobně jako jeho dlouholetý souputník ze studia Walta Disneyho Myšák Mickey, k nejpopulárnějším postavičkám světa kreslených filmů. Prchlivá figurka v námořnickém kloboučku, červeném motýlku a modré košili se na filmovém plátně poprvé objevila 9. června 1934. Po osmiminutové grotesce Moudrá slepička následovaly v rychlém sledu další a v roce 1936 už dostal kačer s nezaměnitelným hlasem hlavní roli.
Právě skřehotání, kterému má leckdo potíže rozumět, je Donaldovým poznávacím znamením. Postavička za něj vděčí Clarenci "Ducky" Nashovi, který cholerického ptáka namlouval dlouhých padesát let, až do roku 1985. Říká se dokonce, že právě hercův hlas dal vzniknout i samotné postavě. I drsný filmový kritik Leonard Maltin v předmluvě jedné z knížek o Donaldovi píše, že jej Walt Disney vytvořil poté, co slyšel Nashe jeho "kačeřím" hlasem recitovat říkanku Mary had a little lamb.
Zakladatel nejslavnějšího studia animovaných filmů právě v té době zkoušel vytvořit novou postavičku, která by měla mnohem víc negativních vlastností, než "slušňák" Mickey. Kačer Donald je tak mezi zvířátky z Disenyho souboru zdaleka největší vztekloun a když ho třeba někdo vyprovokuje, nejde pro ránu daleko. Kačer má ale také dobré srdce. Vlastně každý druhý či třetí Donaldův úmysl je dobrý, ale do té doby se vždycky zaručeně rozběhne tím nesprávným směrem.
Pečená husa? Vynikající!
Když ale kačer v námořnickém oblečku narazí na problém nebo třeba nepřítele mnohem většího a silnějšího, než je on sám, rozhodně před ním neutíká. K dalším Donaldovým povahovým rysům patří záliba v lenošení, rád ale také fotografuje, sbírá známky, hraje tenis nebo se v televizi podívá na sport nebo komedie. A nikdy nevynechá příležitost pořádně se nacpat. Nejradši mlsá koblihy a lívance, ale pochutná si i na steaku nebo – poněkud paradoxně k jeho živočišnému původu – pečené huse.
Donaldovu postavičku sice vymyslel Walt Disney, podobně jako u jiných hrdinů z jeho studia ji ale do života uvedli jiní. V případě skřehotavého kačera to byl zejména kreslíř Carl Barks, původně jeden z mnoha Disneyho animátorů. Na přelomu 30. a 40. let pracoval na několika Donaldových filmech, později začal vytvářet velmi populární komiksové sešity. Mimo jiné namaloval domovské město Kačerov a podílel se na zrodu trojice Donaldových nezbedných synovců – Dulíka, Bubíka a Kulíka.
Proti Adolfu Hitlerovi
Hašteřivý kačer získal na oblibě za druhé světové války, kdy si publikum získaly "ostřejší" postavy. Podobně jako další animovaní a komiksoví hrdinové se zapojil i do agitace, třeba v grotesce Donald rukuje z roku 1942. Vůdcova tvář (Der Fuehrer's Face) z roku 1943 pak byla oceněná Oscarem za nejlepší kreslený film. Donald představuje dělníka v továrně na munici, jenž musí zasalutovat, kdykoliv se někde objeví tvář Adolfa Hitlera. Celý filmeček končí jeho probuzením a záběrem na Sochu svobody.
Po válce kačer se svými přáteli a příbuznými v komiksových příbězích procestoval všechny světadíly, podíval se na severní pól i do vesmíru. Postupem času se ale měnilo prostředí, pro které Disneyho studio Donaldovy příběhy vytvářelo. Před válkou velmi oblíbené krátké filmy určené pro kina už diváky, zvyklé sedět u televize, moc netáhly. Zatímco do 50. let se natáčelo kolem pěti filmů ročně, později se objevovala jeden animovaný příběh za rok či dva.
Celkem vzniklo téměř 180 donaldovských snímků určených pro kina, v posledních dekádách se pak Kačer Donald podobně jako mnoho jeho kreslených souputníků přesunul hlavně na televizní obrazovku. Kromě i u nás známých Příběhů z Kačerova, kde se Donald jen občas mihne, je k vidění například v pravidelném Mickeyho klubíku. Dnes jej – tedy v originále – mluví herec Tony Anselmo, kterého ještě před svou smrtí stihl důkladně vycvičit legendární Clarence Nash.
