Kouzlo časů minulých: 
naši váleční hrdinové

Kouzlo časů minulých:
naši váleční hrdinové

18. 6. 2014

Osobně jsem znal pouze dva. Oba byli z naší dědiny a v roce 1939 odešli do Francie, kde vstoupili do Československé armády, ve Francii bojovali a po porážce Francie se přesunuli do Anglie. První se jmenoval Bedřich Pečenka, syn sedláka, výborný student, absolvent Vyšší hospodářské školy v Přerově, bojoval jako člen tankové brigády Čsl. armády v Normandii. Znal jsem jej jen okrajově, zato k Pepovi Holčákovi jsem měl osobní vztah a přímo hltal vzpomínky, zastřené pocitem viny, kterou nikdy nepřekonal, viny vůči své milované matce.

Rovněž v roce 1939 utekl do Francie, později do Anglie a bojoval u Tobruku a Dankerqui. Doma zanechal matku, která byla vdova po nějakém úředníkovi, žila z malé penze a v neustálém strachu, že Pepa zahyne a z gestapa, které ji s neúprosnou pravidelností ničilo již tak těžký život. Byla sama a já se s ní seznámil jednou v kostele. Oblíbila si mne a ve svých sedmi letech jsem se stal jakýmsi jejím utěšitelem. Rodiče neměli žádné námitky a tak jsem u ní často pobýval, povídali jsme si, četla mně pohádky, vzpomínala na Pepu a před vánocemi jsem u ní i dva týdny spal, abych mohl ráno brzy do kostela na roráty.

Toto přátelství bylo až dojemné. Snesla všechno, co mně na očích viděla, pohladila, potěšila a společně jsme i poplakali. To třeba tenkrát, když jsem k ní odpoledne přišel a byt měla doslova obrácený na ruby, hrníčky a talíře porozbíjené, prádlo po zemi, vytrhaná některá prkna z podlahy. Dopoledne přišlo gestapo hledat dopisy, Pepovy věci a nevím co ještě. Týden jsem jí pomáhal s úklidem. Přišli znova a na čtrnáct dní ji odvedli. Vrátila se úplně jiná, nic mně nechtěla říct a jenom plakala. A pak už to s ní šlo z kopce. Na podzim zemřela.

V červnu 1945 se oba hrdinové vrátili. V dědině byla velká sláva a na nádvoří zámečku, kde stála lípa více než pětset let stará, byla uvítací slavnost. Kdo jen trochu mohl, přišel. Bylo veselo, jen Pepa po půlhodině zmizel na hřbitov a už se nevrátil.

Od té doby vždy před Dušičkami přišel k nám pro smuteční kytici a já mu musel vyprávět, jak jsme s jeho maminkou na něj vzpomínali, co se všechno přihodilo, jak to všechno nesla a vždy měl slzy v očích. A já to opakoval každý rok a stále dokola a se stejným výsledkem.

Po osmačtyřicátém Bedřich i Pepa byli z armády vyhozeni. Osudy Bedřicha neznám, ale Pepa doslova živořil, pracoval v Tonaku Nový Jičín a později ve Vsetíně, kde také zemřel. Hrob jeho matky jsem už nenašel. Čas je neúprosný.

A neúprosná byla i poválečná, poúnorová mašinerie, která převálcovala lidi, kteří nasazovali životy i za ty, kteří ten válec na ně použili. Neodpostustil jsem a neodpustím. A vy určitě také ne.

Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
František MENDLÍK
Hodně jsem o tomto problému přemýšlel. A nakonec mi opravdu vychází, že naši ,,blbci"byli poturčenci. Ve Velké Britanii bojovalo daleko více polských letců, nežli našich. Taková 303.Polská peruť byla vůbec nejúspěšnější jednotkou v Bitvě o Britanii. Zlikvidovali přes stovku něměckých letadel a Josef František/Čech/, sám sedmnáct! A představte si. Velltel peruti Witod Urbanowicz zůstal národním hrdinou i za komunistů a jeho kniha Diwizion 303 byla součástí povinné školní četby! V Polsku také neznárodnili malé živnostníky a nevznikla JZD!
František MENDLÍK
Dodnes jsem nepochopil příčinu hanebné odměny komunistů západním letcům. Perzekuováni byli i letci, kteří létali s rudými hvězdami na Lavočkách při Slovenském národním povstání. Pravda, přišli z Anglie. Zavřený byl i František Fajtl, jejich velitel. Marně hledám logiku. Přece po ,,únoru" snad nebyli všichni kompetentní činitelé blbci? Dodnes nikdo neobjasnil jestli konali z vlastní vůle, nebo na příkaz a pod kontrolou Sovětských poradců. Možná, že naši byli papažštejší nežli papež. Možná se uplatnilo strodávné rčení Poturčenec horší Turka.
Zuzana Pivcová
Díky své práci ve vojenském archivu jsem hodně přišla do styku s dokumentací našich západních vojáků. To, jak se k nim postavila poúnorová vláda, považuji za jednu z nejhorších kapitol našich dějin.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.