Kouzlo časů minulých: bicykl

Kouzlo časů minulých: bicykl

22. 6. 2014
Tenkrát jsem ze školy přinesl osmičku. Ne, známky už tenkrát byly od jedničky po pětku. Osmičku připomínalo přední kolo bicyklu, který mně ráno do školy odvezl a po škole se mnou zajel do příkopu. Nebylo se čemu divit. Bicykl byl otcův a jediná možnost jak na něm mohl sedmiletý "špunt" jezdit byla tak zvaná jízda "pod štanglí." Pokud jste si to někdy zkusili, víte o čem mluvím. Je to do určité míry artistický výkon.

Bicykly pro děti se nevyráběly, aspoň jsem to tenkrát nezaznamenal a tak se králem všech cyklistů ve věku od pěti do deseti let stal Lojzek Matějíčný, jehož otec měl zámečnickou dílnu a doslova pro Lojzka "vykouzlil" v dílně bicyklík jako ulitý pro tento věk. V krátké době se stal Lojzek majitelem všech různých dětských hraček od praku přes "káču", kuličky a kapesní nože, zvané "křiváky." Získával je velmi snadno jako odměnu za vypůjčení zmíněného bicyklíčku a za čas je vyměmnil za poštovní známky, které snad už od kolébky sbíral.

Bicykl byla cenná věc a už tenkrát se kradlo. Možná že o trochu míň než dnes a výběr předmětů pro nenechavce byl podstatně užší. A tak se není čemu divit, že otci při jeho nákupu ve "kvelbu" ukradl někdo bicykl přímo před nosem. Domů přišel pěšky a samozřejmě se předtím stavil na četnické stanici a krádež nahlásil mistnímu policajtovi panu Čumíčkovi. Zbytečně. Druhý den šel otec s naším psem podvraťákem Punťou kolem fary a Punťa najednou u plotu začal štěkat a nechtěl se hnout z místa. V zahradě pracoval pan farář, přišel k plotu, pozdravil se s otcem a rozpovídal se o nejnovějsší historce z dnešního rána. Na faru přišel nějaký vandrák, svěřil se, že ukradl kolo, poprosil za odpuštění a kolo nechal na faře. A Punťa jej vyčmuchal. Dlouho jsem uvažovali, jak je to možné. A přišli jsme na to. Řetěz kola otec občas mazal kačením sádlem a Punťa je v nestřeženém okamžiku olizoval.

Kolo, jak jsme vlastně biciklu říkali, mělo spoustu využití. Zcela univerzální bylo na přepravu drobných nákladů. Na štangli se vešel pytel brambor i sousedova Maruška, na nosič otýpka trávy pro králíky nebo kopřiv pro kačeny, dal se zapřáhnout vozík a do něj naložit tolik, aby to cyklista "utáhl". Na kole se jezdilo na nákup, do školy, do hospody /s možností následných komplikací - viz Slavnosti sněženek/, do kostela, na školní výlet, k doktorovi a to není výčet zdaleka u konce.

Lidé na kolo nezanevřeli. Využívají je dodnes a některé vesnice jsou jimi přímo zaplaveny. A cyklostezek je nepočítaně i když přijdou na miliony. A tak si také vyjeďte.







Kouzlo časů minulých
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Čadová
Moc pěkný příběh. Bohužel v mládí jsem kolo doma neměla, ale když jsem přijela na prázdniny k babičce, tak jsem zašla do kůlny a zde na mě kolo čekalo. V dospělosti jsem si koupila tzv,. skládačku, která slouží ještě nyní když na vesnici jedu do obchodu nakoupit. V naší vesnici se založil Veloclub a my nadšenci jedeme na starých kolech v dobovém oblečení.
Alena Vávrová
Opět moc hezké vzpomínání. Osmičku z kola (navíc téměř nového a půjčeného) - se mi podařilo udělat hravě a jezdit pod štanglí jsme o prázdninách na venkově, kde jiné kolo než pánské nebylo k mání, zvládali s bravurou. A těch odřených kejtiček, tepláků chycených do řetězu, těch taky bylo. Kolo mě s malými přestávkami provází celý život a doufám, že ještě i bude. Zase nemám řidičák, ale ten mi věru nechybí.
Dana Kolářová
Kdo jednou okusil pohled na přírodní scenérie ze sedla kola, zůstává mu věrný i přes občasnou nepřízeň počasí. Ať tak či onak přejme si navzájem hodně společně našlapaných kilometrů, příjemné zážitky z jízd a váhajícím, zda jet či nejet, neváhejte a zkuste. Litovat nebudete.
Zuzana Pivcová
Mě opravdu mrzí, že jsem vzhledem k tomu, že kolo nebylo, se na něm nenaučila jezdit. Auto, to mi nevadí.
Renata Zadražilová
Opět kouzelné vyprávění. Díky pane Kašíku.
Jana Šenbergerová
Díky tomu, že mi bylo kolo ukradeno, odhodlala jsem se koupit si před odchodem do důchodu kolo s přehazovačkou. Vzhledem k tomu, že bydlím v kopcovité krajině, jsem zloději docela vděčná. Možná, že bych dodneška s problémy jezdila na starém, zatímco na tom "novém" je to víceméně brnkačka. S kolem má člověk mnohem větší akční rádius, nákupy jsou rychlejší a výlety zajímavější. Jezdit na kole je příjemné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.