Kam se vytratil náš úsměv?

Kam se vytratil náš úsměv?

20. 6. 2014

Nejkrásnější ozdobou člověka je úsměv. Nic nás nestojí a dává mnoho. Přitom je ho v dnešní době jako šafránu.

Měla jsem krásnou práci. Její součástí bylo se usmívat. Nebyl to pro mne problém, už jako dítě jsem se ráda smála. V čase dospívání jsem poznala, že můj úsměv se líbí nejenom mně, a tak jsem toho trošku zneužívala. Ve své profesi, kterou jsem milovala, se i morousi naučili usmívat. Pracovala jsem ve službách, na palubách dopravních letadel: s lidmi a pro lidi.  A ti na usměvavou tvář reagovali vesměs stejně – úsměvem. Byla to krásná doba a není to tak dávno. Teď mi to připadá jako sci-fi.

Nač si pořád stěžujeme?

Podle pravidla jak se cítíš, tak se tváříš, jsem se vlastně nepřestala usmívat dodnes. Koutky mých úst mají tendenci se zvedat, i když už tvářové svaly padají a tvořící se vrásky protahují celou tvář do jakési vážnosti. Dožila jsem ve zdraví a ocitla se ve skupině seniorů. To je přece velká výhra!

Žiju reál dnešních dnů s radostmi i starostmi. Tak jako většina ostatních v mém věku. Snažím se uvědomovat si především pozitiva, jako jsou zdraví, rodina a především krásná vnoučata. To, že se vlastně nic neděje, máme totiž vše, co nutně potřebujeme. I když mír není samozřejmostí a živelné katastrofy nás nemusí nutně minout, máme stále dost důvodů být šťastní.  Nevymýšlet si nereálné a nesnít o nemožném. Žít tady a teď a netrápit se tím, co už opravdu nemůžeme změnit. Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůře. Tolik negativismu, nadávek, urážek a zloby, jak zaznamenávám teď, jsem nikdy předtím nezažila. Jakoby zlost ovládla svět, nadávky byly jedinou možností jak vyjádřit svůj názor. Rozzlobenost a nespokojenost je módní trend, který se šíří jako nevyléčitelná nemoc napříč všemi vrstvami a věkovými kategoriemi lidí. Seniory nevyjímajíc.

Nebojme se své štěstí ukázat

Je mi z toho smutno. Je tolik důvodů, proč jsou lidé nespokojeni, ale my starší, už přece máme jiné priority! Tak bychom vlastně měli jít vzorem mladším, kteří ještě zápasí se svým životem a chtějí ještě něco „urvat“.  My už jsme vše splnili a odevzdali a nic už vlastně nemusíme.  Jen prožít tuto dekádu života hezky a důstojně. Podle svých možností s radostí a plným nasazením. S pozitivismem a především úsměvem.  Ten obohacuje nejen nás, ale i toho, kdo jej přijímá.  To není úchylka, když se usmějete na někoho, komu to sluší. Říct slečně, že je milá a mládenci, co vás pouští sednout, že je gentleman, by mělo být samozřejmostí.  Ať si zase lidé zvyknou na slova děkuji, prosím, promiňte, galantnost, zdvořilost, úcta. Tato slova zmizela z našeho slovníku stejně jako se úsměv vytratil z našich tváří.

Když našim dětem neukážeme, jak by to mělo být, tak se nedočkáme od nich úcty ani my sami. Estetika jako předmět se snad neučí, společenskou etiketu ovládá málokdo a cítění lidí, nejen to společenské, se vytrácí.  Na to bychom neměli zapomínat. Buďme vzorem, návodem k dobru a ne zdroj posměchu, jak se to dnes často děje. Všichni jsme tvůrci svého štěstí, tak buďme šťastní!  A nebojme se to ukázat. Úsměv je oporou ve starostech. Je znakem přátelství, a toho není nikdy dost.

životní postoj životní styl
Autor: Redakce i60
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Milada Salajková
K úsměvu je třeba přidat vlidné slovo a povzbuzení. Ujistit, že bude lip, že jsme ještě dost silni vyřešit svůj problém. Lidé maji spoustu starostí a každý se něčim trápí. Všichni potřebujeme spřízněnou duši
Hana Čadová
Já se usmívám ráda a často i když někdy mě do úsměvu není! Pozdravím v obchodě a usmívám se. Ale když vidím paní prodavačku, která unuděně stojí za pultem, na pozdrav neodpoví a o úsměvu ani nemluvím, tak mám chuť odejít. A nyní co slyším v MHD od mládeže za slovíčka, tak jen kulím očka. Bohužel hodně sprostě mluví dívky! Nevím, zda nynější mládež má úctu k nám seniorům!
Soňa Prachfeldová
Ne vždy se daří s úsměvem, ale i člověka samotného to nastartuje k lepší náladě
Zuzana Pivcová
Mně taky připadá, že jsou starší lidé v městské dopravě dost nevrlí a zamračení. Pokud je někdo milejší, tak ti mladí na něj lépe reagují.
Jarmila Komberec Jakubcová
Pokud se usmíváme my, lidé se usmívají na nás.Je to jako zrcadlo - co vysíláme my to se odráží u ostatních.Štastní lidé vyzařují do okolí jako sluníčko a je radost se s nimi setkat.Článek je velmi hezky napsán.
Ivana Zadražilová
Moc pěkné, úsměvů není nikdy dost. Stěžovat si, brblat, nadávat umíme dost, smát se už méně.
Jana Šenbergerová
Zcela s vámi souhlasím. moc hezky jste to napsala. Vždycky si můžeme vybrat, jak budeme vnímat svět kolem sebe. Mezi škarohlídy se asi těžko budeme cítit dobře, tak proč rozšiřovat jejich řady.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.