V diváky oblíbeném seriálu Ulice se Rudolf Hrušínský v roli penzisty rozhodl vzít si svou dlouholetou přítelkyni, rovněž v seniorském věku, kterou hraje Dana Syslová. Scénáristé tuto zápletku psali vědomě, cíleně. Je to totiž téma mnoha lidí, kteří se poznají ve vyšším věku. A kladou si otázku: Hodí se, aby si penzisté vystrojili svatbu? Nebudeme směšní? Nebo je to zbytečné, když je nám spolu dobře jen tak, bez úředních papírů?
Třiašedesátiletý pan Jaroslav z Ostravy se nedávno oženil se svou o rok mladší přítelkyní. Znají se rok. "Nebylo na co čekat," říká. "V našem věku to beru tak, že si chci užít každou hezkou chvíli a ne přemýšlet jako ve dvaceti, která je ta pravá. Marie je člověk, se kterým je mi dobře, vzájemně si pomáháme, víme o svých nemocech i špatných vlastnostech. Jenže děti o mě říkají, že jsem se zbláznil, že v tomhle věku je už svatba zbytečná," vypráví.
"Někdy partnera či partnerku svých stárnoucích rodičů vnímají potomci velmi nelibě," potvrzuje psychiatrička Tamara Tošnerová. "Málokdo má štěstí na tolerantní příbuzné, kteří babičce či dědečkovi přejí, že si ve vyšším věku našel někoho, s kým si rozumí. Někdy jsou za tím složité rodinné vztahy a strach o takzvaný rodinný majetek," připomíná.
Vhodné, nebo nevhodné?
Například v jednom pražském penzionu pro seniory řešili případ, kdy dcera tamní obyvatelky přišla vyhubovat ředitelce, že její mamince nezabránila v seznámení se s dalším klientem penzionu. Oba pětasedmdesátníci se do sebe zakoukali a rozhodli se vzít. Vedení penzionu marně vysvětlovalo rozlícené dceři, že její matka je svéprávná, naprosto psychicky zdravá a je přece jen a jen její věc, jestli se chce vdávat. "Vždyť to je nechutné, vdávat se v takovém věku," prohlásila prý dcera. Na svatbu své maminky nakonec vůbec nepřišla.
Na málokteré rozhodnutí mají lidé tak rozporuplné názory. Jedni tvrdí, že přece spolu dotyční mohou žít jen tak, bez papírů. Nač utrácet za svatbu, nač taková komedie, říkají. Jiní naopak tvrdí, že jde o skvělý nápad. Co je divného na tom, že si chce pětasedmdesátiletá dáma pořídit hezké šaty a říct před svými blízkými svému příteli, že ho miluje a chce s ním strávit zbytek svého života?
O tom, že nejde o úlet několika jedinců svědčí, že svatby probíhají v mnoha domovech pro seniory. Právě to jsou místa, kde se často stává, že osamělí lidé najdou partnera, se kterým si rozumějí. "Nejdříve jsme se s Marií potkávali v jídelně, pak jsme si dávali společně kávičku, později jsme se nastěhovali do společného pokoje," vypráví o té své svatbě invalidní důchodce Zdeněk Žák. Ženil se, když mu bylo padesát sedm. Protože je na vozíku, přestěhoval se do domova pro seniory. Tam poznal šedesátiletou Marii. "Nechtěli jsme spolu žít jen tak. Chtěli jsme mít pěkný zážitek, pozvat přátele, pohostit je, pobavit se," zdůvodňuje, proč se rozhodli pro svatební obřad.
Personál domovů pro seniory se shoduje, že obvykle jde o velmi příjemné a vkusné události, které jsou často motivací i pro jiné, starší či nemocné lidi. Najednou totiž vidí, že život nekončí, že i ve vyšším věku se dá najít láska.
Pryč s předsudky!
Nejstarším českým párem, který si nechal vystrojit svatbu, byli v roce 2009 devětaadevadesátiletí klienti domova pro seniory ve Valašském Meziříčí Ludmila Martináková a Otta Erban. Rozuměli si, měli se rádi, tak se rozhodli, že se vezmou. Seznámili se před pětadvaceti lety, ale až před stovkou se rozhodli, že se vezmou. Blázni? Romantici? Normální lidé, kteří si umí užívat života navzdory nemocem a věku? Na tu otázku si musí odpovědět každý sám. Ale upřímně: Každý přece věří na lásku, tak není správné oslavit ji svatbou, když ji konečně potkáme?
Ti, kteří podobná rozhodnutí odsuzují, jsou často velmi prakticky založení lidé, kteří si pod pojmem svatba představí všechny možné problémy spojené s dědictvím. Jistě, jsou tady případy, jako ten, kdy sedmdesátiletá paní připravila své děti o dům, protože jej nechala přepsat na svého novomanžela, ze kterého se po její smrti vyklubal darebák. Dům prodal a děti jeho partnerky nedostaly žádné dědictví, i když na domě dříve pracovaly a mamince vždy pomáhaly. Skončilo to nechutnou soudní tahanicí a hádkami v rodině.
Na straně druhé, většina lidí, kteří se rozhodnou vstoupit do manželství ve vyšším věku, už mají něco za sebou a dokážou toho druhého takzvaně prokouknout. V šedesáti se pozná snadněji, kdy jde o opravdový vztah, než je člověk schopen posoudit ve dvaceti, kdy rozum zatemňují hormony.
Červen, červenec a srpen jsou tradičně měsíce, kdy se koná nejvíce svateb. Takže je ideální čas odhodit předsudky. Pokud patříte mezi ty šťastné, že máte po svém boku někoho, s kým byste si ještě jednu svatbu v životě chtěli zkusit, zkuste to třeba právě toto léto.
