Na svatbu není nikdy pozdě

Oženil jsem se úspěšně podruhé v roce 2011 s paní, která je stejný ročník jako moje bývalá žena. Výhoda manželství je, že si můžete zapsat jméno manžeky do občanského průkazu a bez velkých problémů vás může navštívit v nemocnici, aniž by musela jinak prokazovat, že je v nějakém volném vztahu k vám. Naštěstí nemocnice dnes už více tolerují návštěvy osob, které uvedete do seznamu příbuzných :-) Všechno má své výhody a nevýhody. Pochopitelně na dobře fungující vztah nepotřebuje doklady a zápisy v papírech. Buď to funguje dobře nebo někdy i hůř. Pokud to nefunguje, tak je lepší se netrápit a v klidu se rozejít, když už nejsou malé děti, které by tím byly zasaženy.

Jsem moc ráda, že jsme se našli, že jsme byli přijati svými dospělými dětmi, příbuznými i přáteli. Chceme spolu zůstat, ale po svatbě vůbec netoužím. Nemám svatby ráda. Kdo po ní touží, ať se vdává, ať se žení. :-)

Že bych do toho zase prásknul? :-)