Zdeněk H. Horenský zpovídá
Jiřího Polu, kapelníka Poutníků

Kdo je Jiří Pola, který mezi svá občanská jména vkládá přezdívku Karas? Sedmapadesátiletý kapelník, zpěvák, kontrabasista a též konferenciér vystoupení bluegrassové a country skupiny Poutníci. Na jejich repertoáru se podílí také autorsky. Poutníci začali svou hudební dráhu v Brně již v roce 1970. Jiří Karas Pola se stal členem po deseti letech jejich existence, v roce 1980. Jirka žije ve Slavkově u Brna, kde jsem se s ním seznámil v době, kdy jsem tam bydlel a kdy jsem vynechal málokteré z jejich vystoupení. Nejvíce se mi líbilo to k jeho padesátinám, na které jsem přijel již jako „Koryčaňák“ a na kterém tenkrát nechyběl jeden z jejich slavných, banjista, skladatel a zpěvák Robert Křesťan. Právě za jeho působení v letech 1979 až 1992, kapela dosáhla největších úspěchů. Podílel se na nich další hráč na banjo Luboš Malina, který je považován za jednoho z nejlepších českých banjistů.

V letech 1982 a 1983 skupina vyhrála plzeňskou Portu. Ta byla tenkrát velmi významnou akcí, přitahovala tisíce lidí. Za 44 let, co Poutníci hrají, natočili a vydali celkem čtrnáct CD nebo LP. V současné době jsou k dostání už jen poslední, a to CD "Poutníci slaví 40 live" a CD "Country vánoce." 

Jedna z nejznámějších písní je určitě Panenka. Další ještě namátkově: Pojďme se napít, Až uslyším hvízdání, Napsal jsem jméno svý na zdi, Telegraph Road, Wayfaring Sttranger, Hotel Hillary. Kapela Poutníci i dnes patří stále ke špičce v jejich hudebním žánru. Hrají v sestavě:Jiří Pola – kapelník, elektrický kontrabas a zpěv (od roku 1980), Jan Máca – kytara, mandolína,  zpěv ( od roku 1997), Peter Mečiar - banjo, dobro, pedal steel guitar, (od roku 2005), Jakub Bílý – kytara, mandolína a zpěv (od roku 2009).

Jirko, co jsi věděl o Poutnících v době jejich začátků a jak vzpomínáš na svůj vstup do kapely v roce 1980?
Poutníky jsem znal osobně řadu let, hlavně tehdejšího kapelníka Františka Linhárka. Jako mladí kluci jsme měli ve Slavkově u Brna kapelu, která si říkala Honci a s tou jsme dělali pořady v místním kulturním domě Bonaparte, a tehdejší Poutníci na naše koncerty tenkrát byli několikrát pozváni. Samozřejmě jsme spolu také soutěžili na krajských Portách, nebo na festivalu Zlaté banjo v Zastávce u Brna. Oni už tehdy byli velmi úspěšní a hodně tyto soutěže vyhrávali. Jak Poutníci vznikli jsem se dozvěděl, až když jsem s nimi začal hrát. Byla to záležitost jedné letní dovolené v Jižních Čechách, kde většina zakládajících členů byla na motorkách, je to vlastně motorkářská kapela. Já se k nim dostal úplně náhodou po vojně. Šel jsem pro dceru do školky a vidím na náměstí ve Slavkově plakát, že Poutníci hrají v klubovně SSM. Pamětníci určitě vědí, co to SSM bylo, a tak jsem večer šel. Zrovna v té době u nich končil jejich basista, slovo dalo slovo a za týden už jsem jel na první zkoušku. Původně jsme byli domluveni na 2 - 3 roky, no už je to 34 let.

Proč vlastně používáš přezdívku Karas? Má či nemá něco společného s tvou hudební dráhou? Jak se Karas vloudil do tvého jména?
Jménem této plevelné ryby mi říkají kamarádi a známi odnepaměti. S hudbou nemá nic společného. O školní přestávce, asi ve třetí třídě, jsme hráli na honěnou mezi lavicemi. Já upadl a jeden spolužák na mě volal „ty sebou meleš jako karas,“ no a tak mi to zůstalo až dodnes. V posledních letech jsem si to vsunul mezi křestní jméno a příjmení, stejně mi tak skoro všichni říkají. Netušil jsem ale, že spousta lidí teď považuje za přezdívku mé jméno Pola a přezdívku Karas za jméno.

Jaká byla při vašich koncertech atmosféra v zahraničí a jaká při koncertech v Česku či na Slovensku? I když Slovensko je vlastně již také zahraničí. Co třeba vyprodaná Lucerna v Praze?
Vyprodaná Lucerna, to už je velmi dávno, byla samozřejmě zážitkem, který se asi hned tak nebude bohužel opakovat. V cizině hrajeme většinou repertoár z oblasti americké country a bluegrassu a snažíme se zpívat anglicky. A reakce jsou veskrze nadšené. Na Slovensku a u nás hrajeme náš kapelní repertoár a dá se říct že slovenský fanoušek je temperamentnější než náš. 

Většinou jste byli prezentováni jako kapela brněnská. Jak je tomu v současné době po různých obměnách? Jste kapela brněnská, slavkovská, československá, česká?
I když z Brna nikdo ze současné sestavy není, nejblíž to mám do tohoto města ze Slavkova já, tak používáme přídavné jméno brněnská, ale ono se to dnes už tak moc nenosí. Hlavní je název kapely a to jak ji lidi znají.

Nemohl jsem si nevšimnout, že dost často koncertujete v Pozlovicích v hotelu Ogar. Máš či máte k Pozlovicím a Luhačovicím nějaký zvláštní vztah?
Na hotelu Ogar se mi osobně velmi líbí, je to skutečně Valašská hospoda, zaměřili se na folk a country a myslím, že se jim to vyplácí. My tam jezdíme už od roku 1997 a bylo to vlastně náhoda, tedy první koncert v tomto podniku. Hráli jsme tam spolu s tehdy ještě méně známým Čechomorem. No a od té doby, hlavně přes letní sezonu, kdy se v Luhačovicích střídají hosté, tam hráváme čtyřikrát až pětkrát za léto a strávili jsme tam i pěkné a bohatýrské Silvestry. V Luhačovicích se mi líbí, ale nedá se to nazvat nějakým osobním vztahem, je tam pěkně a na Ogaru to funguje.

Velmi populární jsou Country bály ve Slavkově a Country a folk na zámku ve Slavkově. Co bys mohl říct k těmto opakujícím se akcím?
Country bál jsme ve Slavkově už dva roky nedělali. Nějak se to zaseklo a návštěva ne a ne se přehoupnout přes 150 návštěvníků a podobný problém máme i s přehlídkou na zámku, letos byla na Panském domě na náměstí. Ale u této přehlídky je to vždy o počasí a to nám skutečně poslední tři roky nepřeje. Udělali jsme ve Slavkově v místním DDM i dva vánoční koncerty a ty se mi líbili zatím asi nejvíc z poutnických akcí v našem městě v posledních třech letech.

Býváte prezentováni jako bluegrassová a country kapela. Country je docela srozumitelné. Můžeš hudební styl bluegrass blíž objasnit? Mnoho čtenářů by to jistě ocenilo.
Country hudba jako taková se skládá z různých odnoží, country swingu, hillbilly music, country rocku, no a jedna ta odnož se jmenuje bluegrass. V zásadě se dá říct, že bluegrass je country hudba hraná na akustické nástroje, jako je banjo, mandolína, kontrabas, kytara housle a dobro. Duchovním otcem této hudby je Bill Monroe, který hrál na mandolínu a zpíval. Bluegrass je hudba umělá ale vychází z americké lidové písničky a samozřejmě má svoje koncerty i v Evropě hlavně v anglosaské hudbě.

A co ty jako skladatel i textař?
Já se už od útlého mládí snažil skládat písničky. V Poutnících jsem to ale měl do odchodu Roberta Křesťana těžké. On je opravdu osobnost a vyrovnat se jeho tvorbě je složité. Ale ve spolupráci s Josefem Prudilem se nám to možná v několika skladbách povedlo (např. Hotel Hillary). Bohužel Pepa před léty zemřel a náhradu dodnes za něj nemám. V historii Poutníků, po odchodu Roberta, jsem se stal dvorním skladatelem, ale jaké moje písně jsou, posoudí jedině posluchači.

Zřejmě by bylo také na místě se zeptat to obvyklé. Co tvé budoucno? Myslím to hudební. Do důchodu s Poutníky, nebo i přesluhování?
Chlapce ze současné poutnické sestavy straším slovy „ještě necelých 7 let a jdu do důchodu.“ Oni mi moc nevěří a já osobně si myslím, že budu přesluhovat, pokud udržím text, rytmus a melodii, co bych jiného dělal.

A úplně na závěr. Město Slavkov u Brna je krásné a pohodové město, i když tam již nebydlíme, velmi rádi se často vracíme. Přirostlo nám mocně k srdci a pořídili jsme si tam i chatu. Co bys mohl čtenářům říct ty o tomto městě a o životě a atmosféře v něm?
To je závěrem těžká otázka. Já se narodil ve Vyškově a tady bydlím od svých 4 let, takže jsem skoro rodilý Slavkovák. Jsem asi patriot, Slavkov se mi líbí a mám pocit, že tady bydlí a bydleli velmi činorodí lidé a že je to na městě vidět. Ostatně mám možnost srovnávat, jak jezdím po naší drahé vlasti. Samozřejmě že město využívá slavné Bitvy tří císařů, ale to by bylo samo proti sobě, kdyby tak nečinilo. Já miluju na naší obci krásné hospůdky a kavárnu Styl. Podle úrovně takových zařízení se pozná úroveň města. No a opravený zámek, to je bomba a stojí za to vidět. Máme i krásný stadion a koupaliště, prostě já to tady mám rád.