Expedice oksroN
2014: den první

Už nějakou dobu píši moje zážitky z cest po Norsku pod názvem Expedice oksroN pro vás, příznivce portálu i60. Podle příznivých ohlasů na tyto články jsem se rozhodl popsat naši letošní cestu, už čtrnáctou, tak, jak jsme ji v oněch devatenácti dnech prožili a současně tento seriál přihlásit do soutěže Moje léto 2014. A tak vás u něj vítám.

Udeřila naše hodina a tentokrát oproti jiným letům poněkud pozdní. Na čtrnáctou Expedici oksroN jsme vyjeli 2.7. ve 20:10 hod. To proto, že jsme si letos vymysleli cestu přes Berlín, Hamburk, Flensburg do nejsevernějšího dánského přístavu Hirtshals. Trajekt, který chceme použít, pluje do Bergenu a vyplouvá z Hirtshals ve 21 hodin příštího dne. Zmíněný čas odjezdu zaručuje, že dálničním tempem tam budeme již kolem poledne. A také se tak stalo. V Hirtshals jsme byli v 11:50 hod.

Jak zkrotit očekávání věcí příštích? Měli jsme na to vlastně celý den. Jelo nás letos šest a každý si svůj pinkl už sbalil dopředu podle seznamu, který má každý k disposici a je v něm uvedeno vzhledem k úložnému prostoru opravdu jen minimum věcí. Kasu máme společnou a každý jeden do ní vložil 25 000Kč jako zálohu, na kterou se bude doplácet nebo z ní vracet. to podle situace především v ceně nafty, trajektů a ubytování.

Nákup jídla a pití omezujeme v Norsku na nezbytnosti, protože ceny jsou zhruba trojnásobné. A věřte, nevěřte, šest chlapů jídla spořádá kopec. Jsme vybaveni mrazákem a ledničkou. Vezeme sebou vše potřebné ke slušnému najezení a napití včetně Coca Coly, která údajně odpuzuje spánek, jenž se pokouší o řidiče, kteří se střídají u volantu po dvou, třech hodinách. Nechybí ani Hanácké kyselky a v brašně s červeným křížem pár kapek slivovice v případě nevolnosti některých z členů. A řeknu vám, že takových případů bylo nepočítaně.

Abychom v Norsku propagovali plzeňské pivo, vezeme sebou jedno štěně, které spokojeně ulehlo v zadní části vozu. Prostor kolem blatníků je vyplněn bagetami na rozpékání v igelitu s dlouhou záruční lhůtou, kterým říkáme rozpičky. Velmi se osvědčily jako náhražka chleba. Ten po šesti dnech se postupně mění v podklad pro výrobu plísní a neradno jej konzumovat coby penicilin. Deset kilo brambor, dvě kila cibule a kilo česneku pocházelo z vlastní zahrádky, konzervy, paštiky, máslo, domácí sádlo se škvarky, olej, koření, zelenina, bombony a sušenky z Tesca. Kuřákům, a byli čtyři, dělala vrásky na čele cena cigaret v Norsku, která se blíží třem stovkám za krabičku, a tak se bohatě předzásobili, což tvořilo majlant i v našich korunách.

Cédéčka s Cimrmanem, Ivanem Mládkem, písničkami z devadesátých let vyplňovaly každé volnější místo poblíž řidiče a jeho spolujezdce. Výborný systém na překonávání větších vzdáleností za volantem. Některé skeče známe už za ta léta nazpaměť, a tak se je čemu divit, že je stále opakujeme, dokonce i třikrát p sobě v jeden den. Takže mně ještě dnes bzučí v hlavě písnička skupiny Na doraz "Ježišmarja, já jsem tak zdravej...".

Rozloučení proběhlo bez dramatických okolností a oddechnutí našich manželek, vnuků a pravnuků, že už konečně skončí zmatky kolem našeho odjezdu, jsme zcela zřetelně slyšeli. Zatroubili jsme jim na rozloučenou a vyrazili do dlouhé, nepohodlné noci směrem na Berlín. Zastavili jsme až dvacet kilometrů před německou hranicí, uspokojili prostatu, zavzorkovali jsme (vzorkování je v našem žargonu výraz pro ochutnávku směsice jídel v autě). Pletýnky s máslem, šunkou a hořčicí vzaly za své jako první a řízky od manželek počkaly na druhou zastávku. Po půlnoci jsme vjeli do Německa.