Požádala jsem o rozhovor paní Olgu Knoblochovou. Nazývám ji českou Estée Lauder, protože její jméno je pojmem. A je též zakladatelkou impéria Dermacol. Impéria kosmetiček. Hlavně se ale podílela na výzkumu v kožním lékařství a dekorativní kosmetice. Své zásluhy však nepřipsala na věhlas svého jména, ale přidala je do společného výzkumu české kosmetiky. Za to jí patří velký dík.
Olgu znám 24 let, měla jsem to štěstí se od ní učit a spolupracovat s ní. Je mým velkým vzorem a děkuji jí, že ovlivnila můj život. Za ta léta co jí znám, je stejně krásná. Stále milá, dobře naladěná a usměvavá. Dnešní doba kráse sice „přeje“, ovšem chrlí jednu krásku za druhou. Všechny jsou vnadné, s dokonalými těly a mírami. Jedna jako druhá, bez špetky výjimečnosti. Proto také záhy upadají v zapomnění.
Vaše krása, paní Knoblochová, je nadčasová. Jak se to stane, že urostlá mladá slečna se změní v nádhernou ženu, a ta dozraje v půvabnou dámu? Vždyť se říká, že krásné ženy věkem „vadnou“. To nemůže být jen zásluhou genů, které vám předali rodiče. Je za tím i píle, odříkání, diety?
Každý by si přál být krásný, dokonalý, chytrý. Pokud nemá to štěstí, musí se snažit pro to něco udělat. Dokonalý není asi nikdo. Na to, co je krásné se každý dívá po svém. Někdo obdivuje krásu přírody, umění, nebo chce poznávat krásy světa cestováním.
Kráse žen jsem věnovala skoro celý život, a to je dost dlouhá doba. Vždyť ve svém oboru pracuji již přes půl století. Pomáhat ženám ke krásnému vzhledu a tím i získání zdravého sebevědomí. Působit na zevnější krásu, ale i na pohodu, která by měla z každé z nás vyzařovat je pro mne to nejdůležitější. Abychom byly milé, zdvořilé a usměvavé vůči svému okolí. Nemyslet si, že když jsem krásná, můžu být arogantní či namyšlená. Velmi důležité je, v jakém prostředí naše děti vyrůstají. Harmonické rodinné prostředí a vzor rodičů od malička poznamená dítě na celý život. A jsou-li dány do vínku ještě předpoklady, být člověkem, vážícím si svého okolí, tak jste kvalitní a krásný člověk. A podle toho se snažíte celý život chovat.
Čiší z Vás láska a pozitivní energie, i mladí by Vám mohli závidět. Bylo tomu vždy tak? Je to také výbava „od rodičů“, nebo spíše životní postoj?
Žena je krásná už tím, že je dárcem života. Je tedy plna lásky. A jsme zase u výchovy v rodině. V současnosti se všechny hodnoty vztahují k penězům. Touha po nich je tak veliká, že ten, kdo na majetek nemůže rychle dosáhnout, závidí, má komplexy a je ochoten udělat cokoliv, jen aby se obohatil. Úspěšní mají problémy, ale neúspěšní také. Chybí láska, a její deficit je nahrazován pomyslnými hodnotami.
Nemůžu opomenout muže. Proč mají mít od malička mezi hračkami též hračky s vojenskou tematikou? Chceme jím tím dát do vínku do budoucna bojovnost? Místo toho, aby se děti vychovávaly v láskyplném prostředí, které klade důraz na zodpovědnost, porozumění, pochopení touhu po vzdělání. My je vlastně podvědomě vedeme k násilí. Lidstvo se tím vzdaluje od normálního štěstí a společnost si tím vlastně ubližuje.
Ovšem rčení praví: štěstí je jenom muška zlatá. Říká se také, že je to stav duše, odrážející se ve tváři. Ta vaše prozrazuje, že jste velmi šťastná. Nebo je to i dílem dokonalého nalíčení?
Pokud je žena šťastná a ještě zamilovaná, je krásná. Duševní pohoda se samozřejmě odráží ve tváři. Někdy ani není potřeba líčit, i když líčení může dělat zázraky. A to hlavně v případě, že se žena neumí upravit a má z toho komplexy. Vždy se ale držím teorie, že líčení má být nenápadné, skoro ani nemá být vidět. Především u žen zralého věku a starších, je přirozené líčení zvlášť důležité.
V mládí naopak se dívky můžou vyřádit nápadnějším módním líčením, tam je to v pořádku. Dělat ale ze starší ženy „diblíka“ není nejlepší. Vzhled ženy není jenom o líčení, patří k němu také nálada a úsměv nositelky. Stejně jako její vztah k lidem. Ale tomu se učíme už v mládí. A jsme zase u té rodiny.
Úspěch. Dnes to slovo zní tak komerčně! Měří se jen penězi. Bohatí jsou okamžitě úspěšní, ale úspěšní se bohatými stávají výjimečně. Jak to bylo u Vás, když jste jako mladá začínala svojí kariéru v profesionálním týmu. Toužila jste po osobním uznání a slávě?
Úspěch není zadarmo. Musí se na něm celý život pracovat. Píle, snaha, solidnost, odpovědnost je nutná. Nejdůležitější je ale svoji práci milovat a dělat ji s radostí. Stále na sobě pracovat. A samozřejmě se radovat z dosažených, byť i dílčích úspěchů. Když je člověk poctivě úspěšný, může být i bohatý. Ovšem v minulosti úspěšní lidé měli bídu. Pokud něčeho dosáhli ve vědě nebo umění, často nehleděli na množství peněz. Uspokojil je bohémský život.
Já jsem svoji práci milovala. Pomáhala jsem ženám, mužům, ale i dětem překrývat pigmentové defekty pleti, a tím zvyšovat jejich sebevědomí. A to jsem cítila jako svůj úspěch. V Ústavu kosmetiky jsem byla od jeho založení. Měla jsem výhodu ve vzdělání, které odpovídalo požadavkům. Navíc jsem uměla psát na stroji., hrát na klavír. A to byla také výhoda. Na interním oddělení, kde ženy už tenkrát podstupovali odtučňovací procedury, jsem pomáhala nejen s tělocvikem, ale jejich cvičení jsem doprovázela hrou na piano. Přitom jsem stále publikovala, psala učebnice pro kosmetičky, spolupracovala s rozhlasem, televizí v pořadech pro ženy. Spolu se svojí dcerou jsme vyškolily řadu budoucích kosmetiček, z nichž některé pracují v zahraničí. Také jsme napsaly nespočet článků jak pečovat o pleť a tak dále.
Pro život mi prospělo i to, že jsem jako malá holčička byla velmi pohyblivá a sportovně nadaná. Vyrůstala jsem se svým starším bratrem mezi klukama. Nezajímaly mě holčičí závisti a pomlouvání. Třebaže mé okolí často řeší zbytečné pomluvy, já dodnes zůstávám „nad věcí“ a šetřím tím mimo jiné i svůj nervový systém.
Olga Knoblochová
Kdo tuto dámu nepotkal osobně, ten si její půvab a grácii může jen představovat. Kdo neslyšel její smích, neví, co je pozitivní energie. Kdo s ní neposeděl, neví, co je podlehnout kouzlu osobnosti. A koho neučila, ten neví, co je to profesionalita. Tato žena je jednoduše výjimečná!
Máte ve svém okolí zajímavou osobnost, která by mohla zajímat i čtenáře magazínu i60? Vyzpovídejte ji. Připravte rozhovor pro naši rubriku Zpovídání. Nemusí jít o veřejně známou osobnost, ale člověka, který ve svém životě něco dokázal a rád se podělil o své životní zkušenosti či zážitky.