Studentko, vy snad nevíte,
co je stáří? Máte to za pět!

Zuzi,Zuzi,je to jako obvykle život sám,co přichází v Tvých slovech.Jsou pravdivá,moudrá,vyzrálá a laskavá.jako člověk,který je položil "na papír".Díky,napsáno i za mne.Přikládám úsměv,pozdrav a mm.P.S. Co se týče mé dovolené ve Španělsku,jela jsem s CK Galileo,poněvadž mi loni darovali voucher za můj příspěvek.V podstatě se postarali o ubytování a letenku.To bych si uměla zařídit sama na Booking.com a SmartWings.com,zřejmě levněji,a dle své chuti.Polopenze byla k nejídlu!Výlety slibují a nezařizují,a když,tak příliš draze.Kdybychom si nepůjčili auto,nikam bychom nejeli./Rentalcars/S CK už NIKDY!Spoléhám sama na sebe.Tak pa mm

Paní Zuzano, dlouho jsem si s takovým zájmem nepočetla! Článek je tak reálný, tak pravdivý a tak s citem napsaný, že ani víc nemohl být. Jste opravdu " mistr pera". Ale hlavně jste pokladnice myšlenek , úvah a pravd, které tak poutavě umíte poskládat do celku, a ten člověka doslova dostane do kolen a " nakopne" do dalších dnů.. V tomto tkví Vaše neopakovatelné kouzlo. Děkuji za krásné ráno s vaším článkem.

Tímto článkem jsi uhodila hlavičkou na hřebíček. Je to přesně jak píšeš. Jsem si vědom, že příchod stáří je normální a přirozená věc. Ale stále si lámu hlavu tím, jak to poznám. Že už to přišlo. Já to nepoznám, nebo to podvědomě nebudu chtít jakkoliv registrovat. Nebo čekat až mi to někdo řekne? "Ten starý pán, co nám hrál ve vlaku na kytaru" slyšel jsem, že o mě řeklo jedno školní dítko na táboře když mi bylo 24 let. S otázkou: "A kdo je tenhle zajímavý chlapec?" ukázala na mě nedávno Květa Fialová. Takže ani na úsudek jiných není spoleh. A tak co? Nakonec, řekněte: Je mi to k něčemu, vědět, že už jsem starý? Stejně nevím, jak bych takovou informaci využil.

Ano jsou to správné rady, je jich mnoho v různém podání, hlavně buďme optimističtí, jsme tu jen jednou a v podstatě láska ke všemu živému je moc důležitá, někdy je hůř, někdy líp, tak už to chodí. Proto naražme si dámy červený klobouk a s chutí do toho :-)

Zuzka je moudrá žena, vážím si jí. Můj produktivní věk spadal ještě do doby "socialist.závazků" a tak 1 malý-vlastní jsem si dala při odchodu do důchodu: "Holka, dokud to půjde, dělej všechno možné, na co budeš mít čas a zájem. Jenom neseď s bábama na lavičce, nebav se o nemocech a nenadávej na vše kolem". Ten "závazek" se mi dosud daří dodržovat - asi proto ještě vlastní život žiji.

To je hezký článek plný optimizmu. Plně s vámi souhlasím. Snažím se i těmito radami řídit, pokud to jde. Proto jsem se dala i na psaní do i60. Dříve jsem neměla tolik času, tak nyní své vzpomínky předkládám ostatním. Ráda také fotografuji, i když žádný fotografický génius nejsem. Málokdy se nudím, to jen za dlouhodobě nepříznivém počasí, kdy nemohu na procházky. ale i doma stále něco dělám, pěstuji pokojové kytičky, v létě i balkonové, starám se o své dvě kočičky.Občas se potěším s dcerami a vnoučaty. Myslím, že mám docela šťastný a spokojený život.

Hezky napsaný článek.Díky za něj Zuzi.Tak nějak ten život proklouznul mezi prsty a ani jsem se nenadála a přišlo stáří.Ale nijak si to nepřipouštím.Člověk se ve stáří nesmí nudit a přemýšlet nad tím,jak léta přibývají.Snad mě udržuje v optimistické náladě to,že můžu být ještě prospěšná a stýkat se s lidmi v obchodě,kde pracuji na půl úvazku.Nemusím,ale chci.Příjdu domů,kde mě čeká manžel.I to je veliké plus,že jsme na všechno dva.Na práci i na starosti,když někdy příjdou.Nikdy se se svým věkem nechlubím,není čím se chlubit.Ale když se mě někdo zeptá, kolik mi je let,netajím to a klidně řeknu pravdu.Děti se rozlétly z domova a my zůstali sami.A v tom je ten zádrhel,jak píšeš.Neupínat se na jednoho člověka.A já se na něj citově upnula,ať chci,nebo nechci.Někdy se i tato myšlenka vloudí na mysl,co když někdy zůstanu sama..Ale snažím se ji odhánět.A proto,dokud dýchám,tak miluji život takový,jaký je a se stářím jsem smířená.

Zuzko, výborná úvaha...já k tomu mohu jenom dodat, že jsem se stářím docela kamarád.

Zuzko, krásně jsi to všechno shnula a naservírovala nám krédo, které by mělo být zapsáno zlatým písmem v základní listině všech, co už nějak koketují nebo jsou na prahu té životní etapy, které se říká stáří. Každý den bychom si ji měli číst, ale hlavně se jí řídit. Ale někdy je to opravdu těžké a musíme se rozhodnout, jestli opravdu budeme dělat to co chceme nebo splníme nějakou povinnost. Nu, nakonec se může ukázat, že ta povinnost vlastně byla milá. PS Já si tedy vůbec nedokážu představit, jaké to bude, až budu stará. Ale seniorské vstupné využívám s radostí a hlásím se o ně hlasitě! :)))

Paní Zuzanko, váš článek je velmi pravdivý a proto jsem si dovolila upozornit své dobré přátele na tento portál, aby si také přečetli váš článek který mně mluví z celé duše.Dokonce jsem si ho vytiskla abych si občas uvědomila, že prostě stáří patří k životu.Děkuji.