Bojíte se? Máte strach z úspěchu či neúspěchu, z autority, manželství nebo svobody...? Plíživá hrůza, která nám brání prožívat radost. Existují samozřejmě veliké obavy, s nimiž se rodíme a které jsou zakořeněny v našem podvědomí: přízrak smrti, strach z bolesti, démonů či divokých zvířat. Existuje však i strach z toho, co nám bezprostředně v životě hrozí.
Jsou zde navíc neviditelné obavy, které nepociťujeme, ale které přesto ovládají náš život, aniž bychom o tom věděli. Jsou překryty jinými emocemi, dokážou se "převlékat" a svádět svého nositele na špatnou cestu.
Například manžel - bručoun, který své partnerce neustále vyčítá malichernosti a dává najevo podrážděnost. Hněv mu slouží jako pláštík zakrývající strach z toho, že zestárne, a především že zestárne sám. Svou manželku miluje a bojí se, že ji ztratí, ale stále ji odmítá místo toho, aby se k ní přiblížil.
„Vedete přízemní život, chcete, aby se nic neměnilo, aby všechno odpovídalo vašim očekáváním či vašim osobním požadavkům. Nakonec se bojíte čehokoliv se vzdát a chytáte se víry, zvyků, pravidel, programů a doporučení, které nemusejí odpovídat aktuálním potřebám,“ píše americká psycholožka Brenda Shoshannaová ve své pozoruhodné knize Beze strachu.
Jako první by měli rozpoznávat naše neviditelné obavy psychoanalytici a psychoterapeuti. Jejich činnost z velké části spočívá v tom, že je odhalují a snaží se, aby si je pacienti uvědomili. Ale chceme to doopravdy?
„Setkáváme se ovšem i s mnoha osobami, které prostě strach nepociťují,“ říká psychoterapeutka Laurie Hawkesová. „Patří k nim ti šťastlivci, kteří mají klidnou povahu a velmi nízký práh citlivosti vůči stresu. Ale také i tací, kdo nahradili pocit strachu jiným pocitem a nejsou schopni svůj problém zaměřit,“ podotýká.
Hawkesová uvádí příklad pacienta, který nikdy nejde na večírek, přestože je pozván. „Mám strach mluvit s lidmi,“ svěřuje se tento muž. „Když jsme pak jeho problém rozebrali, zjistili jsme, že má strach z toho, že bude mít strach. Bál se, že se bude červenat, že ho na veřejnosti přepadne panika,“ vysvětluje psychoterapeutka. Právě s tím je třeba pracovat.
Mezi dnes nejčastější obavy a utkvělé představy patří i takzvaný syndrom podvodníka, kdy se člověk obává, že lidé objeví jeho nedostatečnost. Z toho často plyne neschopnost dokončit započaté dílo. Strach z úspěchu je rovněž velmi nenápadný a často byl vytvořen v rodině, kde se dítěti říkalo: "Skrývej své štěstí, jinak ti budou závidět." Strach z úspěchu, který je téměř nepostřehnutelný, vychází z obav, že člověk bude mít více zodpovědnosti a bude muset zvýšit své nároky.
Jedna z obav, které se patrně nejhůře skrývá, je strach ze ztráty intimity. Pokud někdo říká, že je velký rebel nebo má rád svobodu, může být veden různými motivy: může jít o zálibu v samotě, ale také o obavy, že se příliš před druhými obnaží.
Jakmile se psychoterapeutovi podaří všechny druhy strachu odhalit, může se s nimi pacient lépe seznámit a lépe je pochopit. Pacient pak zažívá novou formu vztahu s psychologem. Jde o kontakt s osobou, která chápe a uklidňuje, nechává však druhého autonomním. Zároveň si však nelze představovat, že by se člověk mohl svých obav definitivně zbavit. „Bylo by to dokonce nebezpečné: z lidí, kteří nemají strach, jde skutečně strach!“ dodává Hawkesová
