Mám ráda své město. Jmenuje se Bohumín a říká se o něm, že je městem, ve kterém stojí za to žít. Zní to velice hezky, že?
Ale jen do chvilky, kdy se přihodí něco, co vás donutí k trošku jinému přemýšlení.
Pohodová slunečná sobota. Pár hodin jsme doma opět sami, všichni opět odjeli, tak trošku lenošíme. Prázdniny se v naší rodince nějak zvrtly. Krátkou dovolenou plánujeme až na září. Snad aspoň toto vyjde Zatím si užíváme procházek naším městem, které jsme vám už kdysi dost podrobně popisovala.
Po malé svačince jdeme na procházku. Máme celkem pěkný park, takže naše kroky vedou právě tam. Kocháme se, odpočíváme, dáváme si v příjemné venkovní restauraci občerstvení...
Je klid, pohoda, příjemně se sedí a pozoruje okolí. Domů se nám sice vůbec nechce, ale musíme. Je 20 hodin. Jdeme hlavní parkovou cestou, když se manžel na chvíli nutně musí zdržet. Pokračuji velice pomalým krokem, abych se moc nevzdálila. Najednou mě někdo zatahá za ucho tašky pověšené na pravém rameni. Lekám se a nadávám, protože si myslím, že je to manžel. Omyl. Nějaký cyklista se mě pokouší obrat o kabelku. Protože ji mám jištěnou tím, že mám ruku zároveň v kapse, nedaří se mu to.
Ale daří se mu mě povalit na zem. Ještě, že jdu hned kolem trávníku, na který padám. Řvu a nadávám, jak pominutá, cyklista rychlostí závodníka peláší pryč. Přichází manžel, který byl ode mne jen několik metrů. Situaci nechápeme. I když... je zde velké množství nejrůznějších ubytoven a spousta nepřízpusobivých spoluobčanů. Jdeme domů, nutně si převlékám kalhoty a mířím na policii. Domů mě odvážejí ve 23 hodiny. Mám zničené kalhoty, halenku, kabelku, odřenou a zakrvácenou ruku, ale v podstatě mě nic nebolí. Jen cítím silně narušenou psychiku.
Ráno jedu na rentgen do nemocnice, protože mě celou noc bolí ruka. No, zlomeniny to naštěstí nejsou, jen pohmožděniny. Lékař se mě ptá, co se mi stalo, jak se mi to stalo… Začínám slovy BYLA JSEM PŘEPADENA..., když slyším z lékařových úst, že ho to nezajímá. Co dotat. Hlavně, že mi nezapomíná připomenout, že je neděle a za pohotovost se platí 90 Kč. Namítám, že je to nespravedlivé, protože tu nejsem na vlastní popud, ale na radu policie…
Platím, nechávám si vytisknou doklad a odcházím domů.
No, řekněte sami, není toto krásné léto?
| Pošete nám i vy příspěvky (tipy, cestopisy, příběhy) do soutěže Moje léto 2014, v nichž představíte „to svoje“ místečko včetně pamětihodností, výletů do okolí, slavných rodáků a dalších zajímavostí. Rozsah textů, jejichž počet není nijak omezen, je čistě na vás – podmínkou je pouze, aby byly autorské (originální) a byly opatřeny alespoň dvěma vlastními fotografiemi. Článek, který vložíte běžným způsobem, a to nejpozději 30.8. doprovoďte nadpisem Moje léto: plus titulkem. Během prázdnin je budeme postupně zveřejňovat. Poslední srpnový den vybere redakce nejlepší letní tip a odmění jej zahradním grilem od společnosti Mountfield. |
