Ta parta drží při sobě deset let. Bývalí členové fotbalového výboru setrvali pohromadě i po ukončení funkčního období. Časem se připojily i manželky. Najednou se samovolně vytvořil celek veselých kumpánů, vyvolávající závist hospodského okolí. Agilní hospodský dokonce partě deseti lidí opatřil tapecírované židle a každou sobotu měli na svém místě cedulku RESERVÉ.
Pak se to stalo. Hodinu po půlnoci na Nový rok se vyhrotil při silvestrovské noci konflikt mezi hlučnou opilou mládeží a stolem seniorů. Od desíti hodin večer až hluboko přes půlnoc burácel lokálem metalový rámus. Nebylo slyšet vlastního slova. Jakékoli výzvy od stolu seniorů se míjely účinkem Místní důchodkyně, alkoholička, se projevila jako samozvaný vůdce divoké mladé smečky. Stála jako Panna Orleánská v čele rozdivočelé mládeže a provokovala usedlé dědky. Umravněna byla dvěma dobře mířenými fackami.
Za neuvěřitelného hluku metalové hudby se najednou vynořil odněkud syn provokatérky. Objevil se u stolu seniorů. Bez jakékoliv výstrahy a zezadu, srazil prvního důchodce k zemi. Začal jej mlátit a na zemi do něj kopat. Spolustolovníci nebyli schopni slova, ani pohybu. Penzista zcela zkrvaven upadl do bezvědomí. Útočník zbaběle prchnul. Jenom díky náhodě, že celému incidentu přihlížela zdravotní sestra, neskončila událost tragicky. Napadený senior se probudil až v nemocnici!
Hospodský nejenže odmítl zavolat sanitku a policajty, nedokázal ani zastavit ten randál. Vše vyřešil mobil jednoho z hostí. Zlatým hřebem byly dva výroky dospělých jedinců. První výrok vyletěl z úst matky surovce, která radila záchrance, aby toho zraněného odvezla rovnou do márnice. Druhým byl zarážející výrok policajta, sepisujícího protokol. Při tomto aktu totiž dále zněl na plné pecky metalový kravál. Při námitce, že není slyšet vlastního slova a že se přece sepisuje protokol, policajt prohlásil: ,,Nemohu hostinskému nařídit vypnutí, ani ztlumení hudby. Nemám pravomoc!“ Jak archaicky zní výrok inspektora Boušeho, když v jedové chýši zvolal: ,,Evžene, vypněte ten orchestrion!“
Parta slavnostně vyhlásila na hospodu embargo. Celý vzdor měl jen jedinou nevýhodu. Pro většinu členů komunity se cesta do jiné hospody prodloužila o půl kilometru. Nicméně půl roku, každou sobotu, zel stůl bývalých štamgastů prázdnotou. Nové hosty přivítal lokál jiný, patřičně vzdálený.
Kapitolou novou a naprosto nevídanou bylo rozuzlení celého případu. Napadená ,,Panna Orleánská“, která vlastně všechno zavinila, podala žalobu na tvůrce umravňovacích facek! Sehnala patřičné množství svědků z řad mládeže. Senior, který ji plácnul, byl shledán vinným a obdržel pokutu pět set korun!
Postižený byl natolik hloupý, že se z nemocnice vrátil už druhý den. Stačilo by poležet s bolestmi hlavy patřičný počet dnů, pomsta primitivního násilníka by přerostla do trestného činu a násilník by se nestačil divit. Po celé akci zůstala pachuť nespravedlnosti. V tomto státě se straní násilníkům, darebákům a lidem znalým různých fíglů. Komunita svým vzdorem a ignorací lokálu však dokázala že ještě není vše ztraceno a lhostejnost lidí se ještě nestala životní normou.
Jenže všeho do času.
Fanouš Rendl, příslušník seniorské komunity, sedí jednoho večera v ,,novém“ spolkovém lokále zcela sám. Najednou se mu ke sluchu dostane zvěst: PARTA SE SCHÁZÍ V BÝVALÉ HOSPODĚ! Jak prosté. Budou se opět dívat na hlupáky u barového pultu, poslouchat opilecké řvaní rozdivočelé mládeže a do uší jim bude znít metalový řev. Už nebude vadit, že jsou vlastně poraženi a celé vesnici zůstali jen pro smích.
A tu se něco ve Frantíkovi vzbouřilo. Parta držela pohromadě deset let. Vzhlíželi k ní osamělí lidé. I když s některými kamarády nesouhlasil, nesdílel nadšení z dechovky, Evy a Vaška a dělal si legraci z telenovel, patřil do komunity. Vzali jej mezi sebe a byl jedním z nich. Mnozí se angažovali při různých grilovačkách, slavila se výročí. Prostě parta.
Rozhodnutí. Uteče do samoty! Slavnostně se přece rozhodl do lokálu rvačky v životě nevstoupit. Je zvyklý držet slovo. Je zde naštěstí ještě jiná hospoda.
Osamocen navštěvuje lokál vzdoru. Zůstaly tři varianty. Buďto v osamělé místnosti bez televize vypije pivo a jde domů, nebo potká náhodného kamaráda na pokec. V nejlepším případě si zahraje šachy.
Rovnice nemá žádnou neznámou. Prostě devět lidí se rozhodlo zapomenout na incident. Jeden se trhnul. Nikdo si nemůže myslet, že devět lidí půjde za ním. Vypadalo by to na vedoucí roli a charisma, které Fanouš prostě nemá.
Do bývalé hospody nechodí. Přesto jej zajímal rozumný důvod návratu. Dostavilo se velké odpuštění, hodné světců? Jaký parlamentář dokázal smířit Palestince se Židy? Proč se parta vrátila do starých kolejí?
Nakonec se dověděl smutnou pravdu. Žádná převratná změna v myšlení, žádné vítězství smíru, žádné velkorysé odpuštění. Věc je naprosto prozaická.
Bývala Fanoušova parta to má do starého lokálu přece jenom blíže!
