Pro ty, které armáda celkově nezajímá nebo mají vůči ní dokonce averzi, bude asi lepší nečíst dál. Můj příspěvek je adresován především těm, kteří mají podobně jako já zájem o vojenskou historii. Zdůrazňuji, HISTORII, neboť jsem daleka toho, abych hodnotila význam dnešní armády jako takové. Vím, že armáda znamená boj a boj má za následek smrt. Naše země však nikdy nezaútočila na jiný stát a za svou vojenskou historii se opravdu nemusí stydět. A o tu mi právě jde.
Tuto sobotu jsem se se svou kolegyní Zdenkou a jejím kamarádem rozjela do Lešan poblíže Benešova, kde se v areálu Vojenského muzea, který patří Vojenskému historickému ústavu, konal již 12. tankový den.
Vojenský historický ústav v Praze, který lidé často zaměňují s naším archivem, se kromě vědecké činnosti, tedy vydávání odborných publikací a čtvrtletníku Historie a vojenství, zaměřuje v současné době především na muzejní a výstavní činnost, určenou široké veřejnosti. Kromě Armádního muzea na Žižkově, kde je možno zhlédnout rozsáhlou expozici, seznamující s celou naší armádou, počínaje rakousko-uherskými jednotkami, přes 1. světovou válku, legie, předmnichovskou armádu, protektorát, zahraniční odboj až po dnešek. Pozornost návštěvníků přitahuje také Letecké muzeum v Kbelích, kde si největší pochvalu zaslouží část věnovaná našim zahraničním letcům za 2. světové války.
Muzeum ve volné přírodě v Lešanech nemá příliš dlouhou historii, nachází se v místech, kde byl za války výcvikový prostor SS a poté zde bylo dislokováno několik našich vojenských útvarů. Otevřeno je od jara do podzimu. Muzeum je zajímavé tím, že zdejší výstavy jsou velmi akční, technika je představována jakoby dějově, situace jsou dokreslovány figurínami, a sami návštěvníci si mohou různou techniku prolézt, případně i vyzkoušet její obsluhu. Atraktivní je třeba nově instalovaný legionářský obrněný vlak nebo tanková bitva, kdy procházíte zákopem a přes vás přejíždí tank.
Tankový den přilákal i díky pěknému počasí jako každoročně mnoho tisíc návštěvníků. Ti jsou ochotni stát před branou dlouhé fronty na vstup (ten je jako ve všech expozicích VHÚ zdarma), tísnit se za ohradou prostoru, kde se odehrávají bojové scény, a čekat dlouhou dobu na občerstvení nebo toaletu. Kromě průletu stíhaček Gripen a defilé bojové techniky, a to historické i dnešní, přitahovaly samozřejmě nejvíce bojové ukázky. Letos se jednalo o boje po vylodění v Normandii a boje v Dukelském průsmyku. Vojáky představují členové klubů vojenské historie, kteří hrají s plným nasazením.
Všechny bojové ukázky samozřejmě končí "vítězstvím dobra nad zlem", což má i na přítomnou nejmladší generaci rozhodně lepší vliv než různé internetové bojové hry.
Vojenský historický ústav si v tomto směru, jako ostatně v poslední době často, zaslouží pochvalu za dobře vykonanou práci.
Nadšeni byli nejen otcové a jejich ratolesti! I my se Zdenkou jsme si slíbily, že příští rok jedeme zase.