Jsou motýli poslové
mezi nebem a zemí?

Jsou motýli poslové
mezi nebem a zemí?

13. 9. 2014

Jsou to takové malé zářivé drahokamy padající z nebe. Možná poslové mezi nebem a zemí.

Mám s nimi svou zkušenost. Ještě za života mého muže jsme je spolu rádi pozorovali. Na chalupě v Beskydech o ně nebyla nouze. Babočky kopřivové zářily svou sytou pomerančovou, paví oka se rozhlížela, kam nejraději rozprostřít svá křídla a všichní ztichli, když nás navštívil admirál. Někdy se odkudsi snesla babočka osiková a tiše zakroužila nad našimi hlavami. Její temná hněď s bílými zoubkovanými okraji s sebou přinesla kousek tajemství. Kolem potoka se občas blýskla barvoměnka. Ve slunci měla barvu tmavého ametystu.

Motýli usedali na krátký okamžik na rozkvetlou dobromysl, na voňavé dříví připravené na zimu, nebo vysoko do větví. Dlouho se nezdrželi. Ale byli i výjimky. Čas od času přiletěl nějaký tajný zvěd a uvelebil se tu na cyklistické helmě či rukavicích mého muže, tu na jeho obuté, dobře prochozené pracovní botě. Většinou se mu tato místa zamlouvala tak, že jsem stihla zajít pro fotoaparát a udělat nezapomenutelné foto. Náklonnost lehkých, téměř nadpozemsky krásných křídel k těžkým a nevábným botám byla dojemná.

Pak mi manžel odešel. Možná do jakéhosi motýlího ráje, nebo alespoň do jeho sousedství. Někdy ho z toho podezírám. Považte. Byl krásný slunečný červencový den. Den narozenin mého muže. Prvních narozenin s jeho absencí. Byla jsem na chalupě prozatím sama, očekávala jsem hosty. Jako první se objevila sametová babočka osiková. Přiletěla za mnou otevřeným oknem do ložnice. Pak mě už neopustila. Prošmejdila chalupu, jiným oknem vylétla, prozkoumala dílnu - domovský přístav mého muže, plavným letem obkroužila komín a spočinula na mém stolku se snídaní. Pak zase tiše odlétla. Mezitím se sjížděli hosté. Vyprávěla jsem jim svůj zážitek. Nemohli nevěřit, protože se motýl vrátil, pozoroval, zkoumal, usedal a tiše odlétal. Občas jsem ucítila pohlazení jeho křídel ve vlasech, tak blízko se odvážil. Dělal nám společnost až do večera, kdy šel mezi prvními spát. Možná letěl vyprávět mému muži kdesi pod nebeskou báň ,"jak jsme si to užili". Motýl mě do konce pobytu neopustil. Několikrát za den se vracel na krátký okamžik "zkontrolovat", co dělám.

Má blízká setkání s motýlími vyslanci neskončila. Letos jsem projížděla jižními provoněnými kraji a zastavila se u impozantní zříceniny papežského letního sídla v Chateau-neuf-du Pape. Je to přitažlivé místo s rozhledem daleko do kraje, s bujnou květenou všude kolem. Na chvíli jsem se zasnila. Ještě před nedávnem jsem se tu rozhlížela se svým mužem. Najednou připlachtil otakárek. Ti jsou nadmíru plaší a obezřetní. A rychlí. Třepotal se kolem mě, už už mi usedl do vlasů. Natáhla jsem ruku a on... mi usedl do dlaně. Riskoval život, mohl o něj přijít v jednom okamžiku. Seděl a vyprávěl mi. Byl to posel - vzpomínka.

Srpnový víkend u přátel na Hané. Sedíme s kamarádkou na lavičce a povídáme. Jako mnohokrát, mnoho let zpátky. Je nádherné pozdněletní odpoledne. Najednou si všimnu pestrého admirála "přilepeného" vedle na studni. Má nás na doslech, ani nedutá. Je tichým společníkem po dlouhé minuty. Není pochyb, že je to opět "vyslanec". Tiše mizí, když se obloukem zvednu, že ho vyfotím. Dnes na to nemá náladu. Vduchu zdravím svého muže.

Jsou motýli mezi nebem a zemí.

Můj příběh
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdenka Jírová
Před několika lety jsem byla u své dcery, která si zařizovala zahrádku u svého nového domu. Obdivovala jsem, co už tam za krátký čas vyrostlo a vykvetlo a v tom jsem zatajila dech - jeden z kvetoucích keřů byl doslova obsypán motýli nejrůznějších barev. Nevyznám se v jejich jménech. ale byli nádherní. Dcera mi řekla, že keři se také říká "Motýlový keř".Bylo to nádherné.
Helena Polesná
Motýlky mám ráda a těším se na leto vždy pohladí po duši a potěší oko.
Zoja Sedláčková
My máme také hezký motýlí zážitek. Když jsme v kostelíku v Rokoli křtili nejstaršího vnuka, najednou se z klenby snesl motýl a usedl Vojtíkovi na čelo. Seděl a vnuk se ani nerozplakal. Pak se vznesl, zakroužil a odletěl. bylo to hodně zvláštní.
Radoslava Šimarová
Seděla jsem s dcerou u tatínka,který právě zemřel,seděly jsme a loučily se v tichosti,když v tu chvíli se z okna ozvalo lehké šumění,odtáhla jsem záclonu, otevřela okno a v duchu věděla,že je to jeho duše, která se potřebuje vydat na dalekou cestu. Sedla jsem si zpět, po chvíli vyletěl ze záclony krásný motýl, proletěl se několikrát po pokoji a vyletěl z okna ven,byla to babočka paví oko. Vyprávěla jsem vnoučatům,jak tento motýlek pomohl dědečkovu dušičku odnést do nebe, v létě na mě děti volaly, babičko, honem pojď ven, přiletěl se na nás podívat děda.
Eva Krausová
Po dlouhém čase jsem se ocitla jistě ne náhodou na těchto stránkách a hned čtu o motýlech. Souhlasím, jsou to poslové našich zesnulých, když mi zemřel otec, vnímala jsem je jak nikdy před tím. Nyní, když už nemám ani maminku, se mi také zjevují, ale i ptáčci, o kterých si myslím, že jsou také posly nebe...A nemyslím jen sýkorky, které krmím, ale i ptáčci v lese ap. Myslím, že když člověk ztratí své blízké, které miloval, že víc v životě vnímá vše kolem sebe, hlavně přírodu, věci mezi nebem a zemí, lásku a dobro.Eva
Hana Práglová
Velmi hezké a zajímavé čtení.I já věřím na motýly mezi nebem a zemí....
Marie Magdalena Klosová
Děkuji,Zuzko.Vím,že to tak má být a jsem ráda,že se mi to podařilo.Můj život s mužem sleduje jednu linii,nezapomínám,vzpomínám,ale netruchlím.Prostě TO TAK MÁ BÝT.Druhá linie plyne rovnoběžně s tou první.Chci žít s mužem,jinak to ani neumím.A daří se to.A já jsem za to vděčna.Přála bych to všem v obdobné situaci.
Zuzana Pivcová
Promiň překlepy, zvlášť to jméno. Už jsem po sobě nezkontrolovala.
Zuzana Pivcová
Ještě Ti chci, maří Magdo, napsat, že nesmírně obdivuji Tvůj přístup ke ztrátě milovaného člověka. Kdysi mi řekla jedna senzibilka: Rozloučit se, poděkovat za vše hezké a propustit do jiných sfér, nevázat jeho duši neustále zde svým smutkem a pocitem, že bez něj nemůžu být. Jen velmi nechápavý člověk by Tě mohl kritizovat za to, že žiješ radostně a s jiným člověkem. Já k těm nechápavým rozhodně nepatřím a moc Ti nynější radostný život přeji. Hodně jsem se od Tebe za tu krátkou dobu poučila.
Zdeňka Vítková
Již několikrát jsem ti Marie psala, že máš dar slova a tvoje řádky umí pohladit na duši.Zbytek jsem ti napsala do vzkazu.Zdenka

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?