Starý hospodský Tymián opět krouží po vsi na svém motocyklu značky Pionýr. Hledá oběť. Kdo před ním neuhne do průjezdu, nebo nezmizí v příkopu, je polapen a vlastním podpisem musí stvrdit účast na brigádě. Hostinský je předsedou místních fotbalistů a jeho organizace musí jako jeden muž nastoupit na sobotní brigádu při stavbě kulturního domu. Akce Zet je v plném proudu. Teď jsou na řadě fotbalisté. Jde o čest praporu. Příští sobotu nastoupí hasiči, dále to čeká myslivce, zahrádkáře a chovatele drobného hospodářského zvířectva. Kulturní dům utěšeně roste přímo pod rukama. Vedle přírodního areálu vyroste kamenný stan, kam se při nepřízni počasí budou uchylovat návštěvníci příštích vesnických radovánek.
Pokladník fotbalového oddílu Bohouš Hrabálek je cifršpion. Pro oddíl by cedil krev, ale jen u pokladny. Ochotně krouží v neděli kolem hřiště a pomocí dřevěné škatule vybírá vstupné. Jako pokladník mafie stojí v pozadí nákupu a prodeje hráčů. I v Okresním přeboru se kupuje třeba i za deset tisíc! Potud všechno v pořádku. Bohouš ale jako životní náplň nepreferuje fyzickou práci. Lopata mu prostě nevoní. Tentokrát ale motocyklu Pionýr fotbalového bosse prostě neuniknul. V sobotu jej čeká brigáda.
Na staveništi ovšem přítomen není. Je určen ještě s jedním činovníkem dloubat na staveništi místního koupaliště hašené vápno z jámy a nakládat do přistavené vany za traktorem. Traktor přijel za celou směnu celkem dvakrát. Je to veget. Pánové pokecali a probrali všechny drby z vesnice. Oba brigádníci pak usedají do kabiny a odjíždějí na staveniště kulturáku. Zde se právě náhodou fotografuje!
Druhou brigádu absolvoval cifršpion při likvidaci starého bagru v hliníku bývalé cihelny. Pomáhal řemeslníkovi s autogenem. Ten odešel předčasně domů. Autogen odvezli na vozíku a Bohouš se dostavil ke staveništi kulturního domu opásán hadicemi jako mexický bojovník Pancho Villa s pásy nábojů. ,,Proboha, do čeho tě to oblékli?“ diví se kamarádi, kteří mezitím udělali kus práce.
A opět se fotografovalo. Bohouš byl hvězdou.
Kulturák roste před očima. Spolky se chlubí tisícovkami brigádnických hodin. I výroční schůze fotbalistů mají ustálený bod programu. Brigádnické hodiny bývají důležitou součástí Zpráv o činnosti. V Bohoušovi se najednou hnulo svědomí. Probudilo se v něm jako v mladém komsomolci, který se provinil spánkem za kombajnem, místo aby se věnoval překračování norem...
,,Půjdu dobrovolně na brigádu příští sobotu, bez ohledu na harmonogram. Je mi jedno, kdo z místních spolků bude právě na řadě!“
Tu sobotu bylo krásné počasí a staveniště se hemžilo velkou silou brigádníků. Objevilo se ale nové specifikum. Pracujícím přinášely ženy občerstvení. Objevily se koláče, domácí cukroví, zabíjačkové produkty a dokonce i slívovice. Bohouš zpozorněl. Kam se to proboha namontoval? Pak mu to došlo. Lidová strana se ukázala jako jednolitý celek, který i v době nesvobody a pronásledování Katolické církve ukazuje v rámci Národní fronty svoji sílu a pospolitost.
Bohouš byl právě na ploché střeše, kde úspěšně překážel, když po žebříku vystoupil fotograf. Pracující zapózovali. Jednak utvořili skupinovou fotografii, jednak byli fotografování při pracovní činnosti. Bohouš byl zachycen s lopatou. Musel vyloudit patřičný úsměv. Fotografoval profesionál z Lidové demokracie a časopisu Naše rodina.
Dokonáno jest. Kulturní dům se stal dominantou obce s dvanácti sty obyvateli. Má sál pro osm set sedících diváků a pět set při stolové úpravě. Stěny zdobí výjevy z Moravského Slovácka, ačkoliv obec leží mimo tuto oblast.
Uplynula jistá doba. Najednou se Bohoušovi doneslo, že v krajských novinách byla otištěna reportáž o Akcích Zet, a jako příklad byla uvedena stavba kulturního domu v jejich vísce. Reportáž byla doložena četnými fotografiemi. Na každé z nich je přítomen občan Bohouš Hrabálek. Bohouš s lopatou, Bohouš opásán hadicemi od autogenu, Bohouš po zásluze pojídající přinesené občerstvení. Prostě hvězda akce Zet!
Postižený se k této reportáži nehlásí. Bylo mu až stydno, že za celou tu dobu byl na brigádě jenom třikrát! Jak k tomu přijdou lidé s tisícovkami brigádnických hodin?
Čas všechno odvál.
Bohouš ani jako důchodce nemá pocit viny. Byl prostě v pravý čas na pravém místě. Tak se vyrábí popularita. Herec Jaroslav Vojta se nechával fotografovat jako zahrádkář, ačkoliv o zahradu se starala jeho žena. Cifršpion Bohouš nemohl přece za to, že v době, kdy se zapojil do pracovního úsilí, se právě náhodou fotografovalo!
