Je mladší než já. No a co?

V mládí se mi líbili starší muži. Absence otce, neporozumění ze strany chlapců, vrstevníků. Dosti typický příklad dívky, která hledá ochranu a životní zkušenost. Snad ani není třeba rozvádět to dál.
Dnes je mi tolik, kolik mi je. A mám o 10 let mladšího kamaráda. Ne kvůli němu, ale díky němu, což není totéž, podnikám řadu věcí, na které jsem dřív buď neměla čas, nebo neměla chuť, nebo i neměla odvahu, zkrátka mi nebyly vlastní.
Tak například jsem v šedesáti vlezla na motorku. Já, která jsem nikdy nejezdila ani na kole, teď cestuji jako spolujezdkyně (motorkáři tomu říkají "batůžek") na chopperu. Už jsem byla i na několika motorkářských srazech a vůbec nikdo se nade mnou nepozastavoval. Motorkáři jsou k sobě hodně tolerantní a věk u nich není prvořadý.  
Po návštěvě koncertu osmdesátníka Josefa Zímy kamarád rozhodně prohlásil: Příště jdeme pro změnu na rockový koncert. A tak jsem se ocitla mezi "pankáči". Byli mírumilovní, nikdo se nezhulil, ani nepomlátil. Mladí pořadatelé byli hodně přísní a osobní prohlídky si nezadaly s letištěm. A jako poznatek to bylo docela dobré, navíc byl krásný slunný den a vystoupení probíhalo v přírodním prostředí.
Můj kamarád ale není jen motorkář. Je to především přírodní člověk. Vlastně jsme se poznali přes léčitelství. Přejde přes žhavé uhlí, masáží dobije chybějící energii a snad i bubnováním přivolá déšť nebo rozežene mraky. No, na to bych přísahat nemohla, ale je sympatické si to myslet.
Když jsme se před 3 roky poznali, mezi prvními informacemi mi srdečně sdělil, že "je na mladé holky". Vzápětí to ale upřesnil: "Ale nezáleží na tom, kolik je jim let!" Takhle to u něj skutečně funguje. Formální věk pro něj není důležitý, spíš ho ani nevnímá. Mě vidí jako temperamentní, veselou, aktivní, a když mi řekne, že jsem "prdlouš", je to vlastně lichotka. Sbližují nás nejen společné aktivity a některé zájmy, ale i určitý svérázný druh humoru, ochota udělat si ze sebe legraci a problémy pojmout spíš s nadsázkou než jako neřešitelné. A důležitá je i tolerance. Já pracovně nebo soukromě do hotelu v cizině, on s nadšenci pod stan u rybníka.
V době, kdy jsme se poznali, měl kamarád v rámci svých zájmů kolem sebe docela dost mladých žen a dívek. Nedávno naoko rezignovaně pronesl:"Tak vidíš, kde je dnes Andrea, Dominika, jen Tebe mám na krku pořád!" To jsem se nasmála!  Protože ale asi vážně neví, jak k tomu došlo, uzavřel to lakonickým konstatováním:"Ty ses mi prostě nějak PŘIHODILA!"
Je to legrační, protože on není ani gerontofil (ujetý na staré), ani nepotřebuje náhradní maminku, protože má ještě pořád tu svou, ani si nemne ruce nad vidinou dědictví po mně. Zkrátka to tak je. 
Byla jsem kdysi holka, která brečela nad svým hubeným, málo vyvinutým tělem, v tanečních často stávala při pánské volence mezi posledními a ve dvaceti polykala prášky na spaní. I další život mě opravdu moc nerozmazloval. Dnes žiju svým způsobem šťastně a řadu věcí snad teprve "doháním". A je mi jedno, jestli jsem pro někoho směšná nebo trapná.  Díky za ten současný život, jsem za něj vděčná.