Když modrobílá dohořívá

A před námi je zase léta čas ... koloběh života naplnil se zas. Hezká básnička.

Ano, hezky jste napsala, že nám zůstanou vzpomínky na léto, i když nejsou jen hřejivé. Hezké rozloučení.

I když modrobílá dohořívá,teplé barevné tóny nastupují,mlžné opary ozdobí rána a já chválím Jituško tu příjemnou,milou a něžnou básničku,která mává létu na rozloučenou...napsala jsi to moc pěkně...

je to trochu teskné pomyšlení,ale je to zároveň i zákonité, přírodou dané. A Ty se té přírodě umíš moc hezky přiblížit.

Jíťo, krásné rozloučení s létem, ale on ten barevný podzim má také něco do sebe.

Už je to tak, Jitko. Obloha bývá zas už černošedá a modrobílou aby člověk hledal. Dnes se u nás úspěšně střídají obě kombinace a mezi nimi občas vykoukne slunko zlatovlasé.

Děkuji vám děvčata za přízeň ,vaše komentáře mě velice potěšily.

Však letní čas přijde zas, čas proměny je věčný a buďme mu za to vděční ... krásné !

Hezké rozloučení s létem Jitko, bude mi také smutno!Zvlášť, když se dívám na moje foto Pálavských vrchů a Mušovských jezer.Třeba až tam brzo na jaře či v létě zase budu koukat brzo ráno na tuhle krásu,pořídím možná nejen nové fotografie,ale třeba mě i něco napadne a podělím se o to i s Vámi všemi.Děkuji redakci za dobrý nápad .

Právě včera jsem si posteskla,že by jaro,léto mělo trvat déle.Vždyť teprve před nedávnem kvetly kaštany,teď už padají.Je v tom vždy kus melancholie,ať se tomu bráníme nebo ne.Ale je tu i záruka,že se to zase zopakuje.A pak,každé období má svá kouzla.Tak přeji krásné podzimní dny,milá Jitko.