Mých patnáct podzimů
FOTO: archiv autorky

Mých patnáct podzimů

20. 11. 2016

Psal se rok 1999, kdy mi v lednu byl diagnostikován zhoubný nádor tlustého střeva. Následovalo zaměření nádoru pod CT, předoperační radioterapie a plánovaná operace. Byl mi odstraněn nádor spolu s částí střeva a vytvořena stomie. Byl to šok, po měsíci stráveném v nemocnici jsem se vrátila domů, nešťastná a bolavá.

Ploužila jsem se krůček po krůčku po místnostech a dvorku. Moje zahrádka čekala na setí a sázení a já upadala stále víc do deprese. Když člověk chce dělat to, co ho baví, těší se, a nejde to, tak je sám nad sebou nešťastný.

To chce čas! utěšovali mě doma. Jenže čas ubíhal a já měla na mysli stále, že se nedožiju podzimu. Viděla jsem, jak kolem domku chodí lidé s košíky plnými hříbků, a mně se hrnuly slzy do očí. Dojít do lesa aspoň na kraj, načerpat sílu, obejmout tam můj strom, hned by mi bylo určitě líp.

Listí na stromech převléklo kabát do pestrých barev podzimu a já koukala na zahrádce na zrytý záhon pro sadbu česneku. Byla jsem sama doma, tak mě napadlo, že ten česnek zvládnu nasadit. Vzala jsem do ruky hrábě a záhon si pěkně připravila - celkem to s přestávkami šlo. Horší bylo se ohnout a zastrčit česnek do hlíny.

Nevzdám to a nevzdám. Prvních 10 stroužků bylo zasazeno a já mířila s pláčem do postele. Chvíli jsem odpočívala a znovu zamířila k záhonku. Počítala jsem každý zastrčený česnek, 25 kousků bylo v zemi, další odpočinek a znovu dalších 30 stroužků. Nohy se mi třepaly slabostí, ale záhon byl zasazený. Byla jsem v ten moment na sebe strašně pyšná.

To byl ten zlomový moment, kdy jsem přestala myslet na to, kolik mi ještě zbývá času, než umřu. Ty ses zbláznila, proč to děláš? zlobil se manžel, když mě našel u záhonu česneku, jak se opírám o hrábě. A já tehdy s úsměvem řekla: „Myslím si, že ten česnek mě vyléčil z mé deprese a myšlenek na smrt.“

Pak jsem se přestala stranit lidí, procházky s vnoučaty pod stromy padajících kaštanů byly stále častější a konečně jsem došla i na kraj lesa. Sice už byl první mráz, ale ten pocit nejde ani popsat. Dříve jsem vnímala podzim jako jedno ze čtyř ročních období, dnes ho vnímám úplně jinak, vrátil mě tehdy do života.

A já se těším a doufám, že těch podzimů od roku 1999 nebylo jen 15, ale že můj anděl strážný nade mnou bdí a dopřeje mi ještě další, další a další…

 

Z archivu - náš portál obsahuje přes 5 000 příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života čtenářů, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Vávrová
Milá Růženko, už jen to, že kam se vrtneš, mají Tě lidé rádi, hovoří za vše. Jsi bojovnicem všestranně nadaná žena a kamarádka největší, proto Ti dnes a denně přeji těch podzimů ještě celou řadu. Co bych si bez těch našich denních "svodek" počala :-)!
VANDA Blaškovič
...minimálně ten puget z česneku za tu námahu stál....:)) Děkuji za milou povídku. I Vaše fota mají duši. Krásné. Vanda.
Jitka Chodorová
Růženko,chyběla jsi tady na 60tce,jsem ráda,že jsi napsala příspěvek,přeji ještě hodně krásných podzimů,ale i hodně houbařských úlovků a hlavně to zdravíčko.
Jana Šenbergerová
Růženko, jste důkazem toho, že máme na mnohem více, než na co se někdy cítíme. Jen ten, kdo se dobrovolně nevzdá, má šanci uspět. Vy jste to dokázala. Je vidět, že práce nejen šlechtí, ale také pomáhá žít. Krásně si svůj vybojovaný život užívejte.
Růžena Antlová
no byl tam můj vnuk který fotil a smála jsem se tomu jak se pak z té zeme zvednu .
Eva Balúchová
Jak se dívám na Váš šťastný úsměv,to tam muselo být ještě něco krásného nejenom hříbek.:-))
Eva Balúchová
Jste silná žena,obdivuji Vás co jste všechno zvládla.Vypořádat se s depresí muselo být hodně těžké.Přeji Vám hodně zdraví a radosti ze svých blízkých.Určitě i oni mají radost z Vás.
Svatava Páleníková
Dojala jste mě, paní Růženko. Ve všech vašich článcích je vždy cítit ta opravdová radost ze života. Tak ať vás vaše rodina i vaše nesčetné koníčky těší ještě hodně dlouho!
Pavla Vítková
Milá paní Růženko, přeji vám ještě spoustu podzimů!
Libuše Křapová
Růženko, přeji vám, ať je těch podzimů ještě nesčetně. Dokázala jste se poprat s nemocí i sama se sebou. A to se cení.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.