Ve věku 76 let zemřel v nemocnici v pražských Střešovicích po těžké nemoci výtečný český hudebník Petr Skoumal. Smutnou zprávu potvrdil dlouholetý spolupracovník, zpěvák Michal Prokop. Skoumal například napsal hudbu pro jednu z nejznámějších Prokopových písní Kolej Yesterday. Byl ale známý nejenom psaním písniček pro dospělé i děti, ale také například tvorbou filmové hudby.
„Ze společných věcí určitě nezapomenu na Kolej Yesterday. Navíc má letos ta stejnojmenná deska 30. výročí a tento pátek vyšla reedice. Z poslední spolupráce na desce Sto roků na cestě, která vyšla před dvěma lety, jsou dvě krásné věci od Petra – písně Stodolní a Kartáček na zuby," řekl Prokop.
Hudební publicista Jiří Černý označil zemřelého hudebníka za nejoriginálnějšího českého skladatele populární hudby za posledních 30 let. „Petr byl všestranně hudebně vzdělaný. Byl klavírista, takže chtěl studovat klavír, ale nevzali ho, protože měl malé rozpětí prstů. Tak studoval dirigování a řízení sboru. V paměti mu zůstalo vše, takže si mohl dovolit neuvěřitelné věci – třeba citovat v písničkách texty oper," poznamenal.
Skoumalovy melodie zná každý
Klavírista, skladatel a příležitostně i textař Petr Skoumal se mohl chlubit širokým spektrem posluchačů od nejmenších dětí až po dospělé. Tvorba milovníka českého humoru čítá scénickou hudbu ke stovkám filmům, divadelním a televizním inscenacím a večerníčkům, kromě toho se podílel i na desítkách alb, ať už vlastních či kolegů.
Popularitu si vydobyl v polovině 60. let, kdy začal vystupovat se zpívajícím básníkem a poetickým textařem Janem Vodňanským. Až do zákazu jejich úspěšného, leč politicky nepohodlného dua v roce 1981 představovali Skoumal s Vodňanským svébytný kulturní fenomén. Plody jejich tvorby jsou zaznamenány na deskách S úsměvem idiota, S úsměvem Donkichota, Hurá na Bastilu a dalších. Zpět ke spolupráci oba svedly až v roce 1989 Večírky rozpadlých dvojic.
V 60. letech byl jakoby jen mimochodem zpívající hráč na klávesové nástroje Skoumal také dramaturgem a autorem hudby v pražském Činoherním klubu a spolupracoval na cimrmanovských filmech. Písničkami pro děti hladil dětské duše vedle Svěrákových a Uhlířových songů na deskách Kdyby prase mělo křídla, Jak se loví gorila, Pečivo, Pro děti od pěti a Kampak běžíš, ježku. Používal poezii Emanuela Frynty, Pavla Šruta, případně svou vlastní.
K albům pro dospělé ...se nezblázni, Poločas rozpadu, Hotelový pokoje, Březen, Nebo cibule, přidal Skoumal práci na albech Luboše Pospíšila, Michala Prokopa a C&K Vokálu, na prahu padesátky se pak na několik let připojil i k Vladimíru Mišíkovi a jeho skupině Etc. Ve Skoumalových písních zní sarkasmus, melancholie a stesk po starých časech. „Když si sám sebe představím ve dvacátých, třicátých letech, mám pocit, že bych se tam cítil dobře," říkal.
Mimořádně nadané dítě
Kumšt provázel Skoumala už od dětských botiček. V šesti letech (narodil se 7. března 1938 v Praze) ztvárnil nejmenší dítě ve filmu Nezbedný bakalář. Kdo za okupace navštívil rodinu překladatelů Skoumalových, byl ohromen klavírní improvizací dítěte se zlatými vlásky, které stěží dosáhlo na piano vídeňské výroby. Poválečné roky strávil Skoumal v Londýně, kam byl jeho otec vyslán jako kulturní atašé. A učil se u pianistky Lizy Fuchsové.
Později na pražské konzervatoři vystudoval obor dirigování a na brněnské JAMU řízení sboru. Psal scénickou hudbu k filmům (Jára Cimrman ležící spící, Rozpuštěný a vypuštěný, Přijela k nám pouť), k animovaným snímkům (Král a skřítek, Zaniklý svět rukavic, Malá čarodějnice) nebo k více než 150 divadelním a televizním inscenacím. O půvabný hudební doprovod se Skoumal postaral také u večerníčků Maxipes Fík, Králíci z klobouku nebo A je to!
V životopise, který sepsal už jako renomovaný muzikant pro rekvalifikační zkoušky u Pražského kulturního střediska, manžel herečky Ilony Svobodové uvedl: „Nevím, jestli se ještě v životopise uvádějí koníčky. Já mám rád fotografování, vaření, víno, ženy, kvalifikační i rekvalifikační komise a koneckonců i zpěv.“
