Chceš-li poznat opravdovou lásku, pořiď si pejska
FOTO: autorka

Chceš-li poznat opravdovou lásku, pořiď si pejska

4. 6. 2012

Když mi před čtyřmi roky zemřel stářím můj věrný kamarád pejsek, bylo to zlé. Čtrnáct let byl členem rodiny a najednou bylo bez něj tak prázdno. Zařekla jsem se, že už žádného pejska nechci.

Chodila jsem jako bez duše, stále slzy na krajíčku. Neudržela jsem pláč, když jsem na ulici potkávala pejsky na vodítku se svými pány. To musí přestat, řekla mi jednou kamarádka, nějaké štěně ti seženu. Nedělej to, varovala jsem ji, jestli mi nějaké štěňátko přivezeš, tak si jej taky hned odvezeš, já opravdu žádného pejska nechci.

Od rozhovoru neuplynul ani týden, kamarádka vešla do kuchyně a v náručí držela malinkou hnědou psí kuličku. Podívej se, jak je krásný. Ani mi ho neukazuj a vrať ho tam, kde ti ho dali. Opravdu jsem byla na ni dost naštvaná. Nechci ho, stále jsem opakovala. Ona tu psí kuličku postavila na zem, kulička se přikulila k mým nohám a začla kňučet. Fuj, je hnusnej vypadá jako myš, nadávala jsem stále kamarádce. Ale nevypadá, je krásný, on moc nevyroste, známí ho chtěli utratit. Není ti ho líto?

Věděla, jak na mě. Sklonila jsem se nad tou malou kuličkou a ta kulička vyplázla jazýček a olízla mi tvář. Oči jako korálky se na mě prosebně koukaly, vzala jsem kuličku do náruče a v tu ránu jsem věděla, že je ten pejsek ve tvaru kuličky novým členem domácnosti. Kolikrát jsem v duchu kamarádce děkovala za to, že pejsek, který dostal jméno Myšák, mi obohatil život, co radosti s ním zažívám. Co na tom, že štěká jen na letadla místo na kolemjdoucí, hlavně že má ty samé dobré vlastnosti co měl ten předešlý.

Navíc přibyl další pejsek, kterého si vyprosila vnučka - Maltézák Čertík. Dlouho si Myšák na nového kamaráda nemohl zvyknout, mívala jsem strach, aby ho vnučce nezakousl. Dnes už jsou kamarádi. Sice ne takoví, že by spolu jedli z jedné misky, ale tolerují se. Každé ráno probíhá „královské dělení“ - tak říkám proceduře s jedním sýrem. Oba pejsci sedí u mých nohou a já je střídavě krmím. Nestydím se za to, že si s nimi povídám, dokonce jim i zapěju písničku, to oni mají rádi. A právě teď sedí vedle mě každý z jedné strany, mlčky čekají na pohlazení, které je i pohlazením mým.

Nadarmo se neříká „chceš-li poznat opravdovou lásku, kup si psa“. Já ji mám teď dokonce dvojnásobnou.

 

Z archivu - náš portál obsahuje cca 3000 čtenářských příspěvků, nejrůznějších příběhů ze života, vzpomínek, ale i cestovatelských tipů, rad či gastronomických receptů. Připomeňme si vybrané příspěvky, které obohatily tento portál. Patří k nim i tento, který jste si právě přečetli.

domácí mazlíčci Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Prvně v životě jsem si dovolila pořídit pejska, když jsem se odstěhovala ba Šumavu. Byl to krásný bišonek Míša Milovala jsem ho tak, až jsem se toho bála. Došlo ale k nejhoršímu, protože ve dvou letech zemřel na neznámou nemoc. Chtěla jsem zemřít taky. Zachránil mě bratr, který mi pořídil malého jorkšírka. Zase ho moc miluji , ale na Míšu nikdy nezapomenu.
Zuzana Pivcová
Vím, že hlavně ochranáři říkají, že když přijdete o zvířátko, máte hned poskytnout domov nějakému dalšímu potřebnému. Ale je to velmi rozdílné. My jsme se sestrou před 14 lety po smrti velice milovaného kocourka vzaly dost rezignovaně, že stejně nebude jako on, do rodiny kočku a daly jsme jí jméno Naděnka. A můj anglický lektor, zastánce východní filozofie, mi tehdy řekl: Nesrovnávej, bude jiná, ale ne horší. Naděnka žije dodneška a o lásku nemusela nikdy prosit. Když umřel statečný těžce nemocný nalezenec Čert, musely jsme si to v sobě všechno dobře zažít, a tak jeho pokračovatel Čertík nám vstoupil do života až po půl roce. Zvířátka jsou dar.
Věra Sehnalová
Mam taky pejska Jorkshirku. Taky si povidame,spime spolu,malem jime z jednoho talire (ona mi z meho rada neco slohne, ja ji ne !!) a je s ni legrace. Rozumime si a nikdo na svete me nemiluje tak opravdove a nezistne jako ona. Maly pejsek s obrovskym srdcem. Preji vam jeste hodne radosti z vasich psich milacku !!!
Hana Práglová
Pejsky miluju.Vždycky jsme u baráku nějakého měli.Když nám před někoika lety utekl ven náš milovaný jezevčík,škaredě ho pokousal cizí vlčák .Pejska jsme museli utratit a já myslela,že se upláču.Pejsek je vždy člen rodiny.
Nina Šachová
Tak tak, Růženko, stoprocentní pravda. I já mám dva pejsky, druhého z útulku a dávají mi tolik nezištné lásky, ž e se to nedá ani popsat.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.