Chceš-li poznat opravdovou lásku, pořiď si pejska

Prvně v životě jsem si dovolila pořídit pejska, když jsem se odstěhovala ba Šumavu. Byl to krásný bišonek Míša Milovala jsem ho tak, až jsem se toho bála. Došlo ale k nejhoršímu, protože ve dvou letech zemřel na neznámou nemoc. Chtěla jsem zemřít taky. Zachránil mě bratr, který mi pořídil malého jorkšírka. Zase ho moc miluji , ale na Míšu nikdy nezapomenu.

Vím, že hlavně ochranáři říkají, že když přijdete o zvířátko, máte hned poskytnout domov nějakému dalšímu potřebnému. Ale je to velmi rozdílné. My jsme se sestrou před 14 lety po smrti velice milovaného kocourka vzaly dost rezignovaně, že stejně nebude jako on, do rodiny kočku a daly jsme jí jméno Naděnka. A můj anglický lektor, zastánce východní filozofie, mi tehdy řekl: Nesrovnávej, bude jiná, ale ne horší. Naděnka žije dodneška a o lásku nemusela nikdy prosit. Když umřel statečný těžce nemocný nalezenec Čert, musely jsme si to v sobě všechno dobře zažít, a tak jeho pokračovatel Čertík nám vstoupil do života až po půl roce. Zvířátka jsou dar.

Mam taky pejska Jorkshirku. Taky si povidame,spime spolu,malem jime z jednoho talire (ona mi z meho rada neco slohne, ja ji ne !!) a je s ni legrace. Rozumime si a nikdo na svete me nemiluje tak opravdove a nezistne jako ona. Maly pejsek s obrovskym srdcem. Preji vam jeste hodne radosti z vasich psich milacku !!!

Pejsky miluju.Vždycky jsme u baráku nějakého měli.Když nám před někoika lety utekl ven náš milovaný jezevčík,škaredě ho pokousal cizí vlčák .Pejska jsme museli utratit a já myslela,že se upláču.Pejsek je vždy člen rodiny.

Tak tak, Růženko, stoprocentní pravda. I já mám dva pejsky, druhého z útulku a dávají mi tolik nezištné lásky, ž e se to nedá ani popsat.