Čím začít? Původně jsem paní Havlasové (produkční i60 - pozn. redakce) říkala, že tento článek napíši ještě v sobotu večer po návratu z přehlídky. Ale nešlo to, ani v neděli, protože jsem měla v hlavě chaos jako v přetlakovaném papiňáku. V pondělí jsem si ještě jela vlakem do Liberce koupit kabát, jeden outfit a boty ve kterých jsem předváděla. Stříbrné šatičky jsem s lítostí a s vědomím, kam bych je asi tak nosila, vrátila na věšák. Po návratu domů jsem sedla k PC a píši tento článek.
Čtenáři, kteří mé předešlé články četli (od července 2014 jich už bylo 2235) nebo ti, kteří si je teprve přečtou, snadněji pochopí můj obrovský entuziasmus, s jakým jsem přehlídku prožívala, a který ještě teď ve mně doznívá.
Dětství, které jsem prožívala, školní léta, plná různých přezdívek a někdy i šikany, mládí, kdy jsem taneční zábavy celé proseděla, zkrátka ošklivé káčátko, které nikomu nechybělo. To všechno dohromady i po létech, způsobilo velkou trému, která mne provázela od potvrzení mojí účasti na přehlídce, až do prvního setkání s ostatními modelkami. Tréma hodně opadla, když jsem viděla, že mně berou mezi sebe jako rovnocennou partnerku i když třeba moji trému úplně nechápaly. Stále ale ve mně malý červíček pochybností hlodal a hlodal.
A najednou jsem stála před třpytivou dekorací a bílou lavičkou, kterou na podporu projektu Mama Help pomalovala Chantal Poullain. Nevnímala jsem atmosféru kolem sebe, nesledovala jsem ani přede mnou jdoucí modelky, jen se mi pod kůži, až do morku kostí vrýval rytmus hudby, která modelky provázela. V mžiku jsem si řekla, jak je to dnes v módě, „Jitko to dáš!“ a rázným krokem jsem vykročila po červeném koberci. Po prvních krocích jsem začala vnímat úžasnou reakci diváků a tréma byla tatam. Moji velkou premiéru jsem měla úspěšně za sebou a těšila jsem se na další výstupy tohoto velkého dne.
Sláva skončila, ale vzpomínky navždy zůstanou. Poznala jsem čtyři skvělé holky a věřím, až se v brzké době sejdeme u šampíčka, protože naše bydliště nedělí velká vzdálenost, se z nás stanou dobré kamarádky i do budoucna.
Manžel mi je, a byl i na přehlídce velkou oporou, a co zvládl, to zdokumentoval. Zkrátka i60 nám nezvratně vstoupilo do manželství a skvěle ho obohacuje.
Děkuji celé redakci i60 za uspořádání této akce, i za to, že jsem ji mohla prožít i já. Už teď se těším na přehlídku v Letňanech. Bohužel, i když bych si to ráda zopakovala, už jen v roli diváka, aby tuto úžasnou atmosféru mohly prožít i další budoucí modelky.
