Riziko onemocnění prostaty – věc nezajímavá??
Předem upozorňuji, že nejsem v tomto ohledu „osobou problémem nepolíbenou“. Ale když jsem včera ráno otevřel počítač a nad nadpisem redakčního článku „Je možné vyhnout se biopsii prostaty?“ uviděl ilustrační foto, zamrazilo mě. Děkuji proto redakci za jeho výměnu. Přesto jsem neměl chuť na to myslet a článek jsem si přečetl až v podvečer. Bylo mi divné, že k tak závažnému tématu nikdo nic nenapsal do diskuze. Přemýšlel jsem, co je asi toho příčinou.
Chápu, že jsou i daleko důležitější a závažnější problémy lidstva, které si vyžadují důkladnou diskuzi. Např.: Kdo natočil lepší video. Nebo jestli to je video, nebo ne. Či jak kdo používá olivový olej a komu chutná, a komu ne.
Ale prevence karcinomu prostaty? Koho to zajímá?
A když ani dnes v podvečer žádná reakce na článek nepřibyla, rozhodl jsem se napsat tento článek.
Podle mého odhadu je na i60 z registrovaných cca 98% procent žen, a ty s tím problém nemají. Ale jen zdánlivě. Když to toho jejich potká, tak jde všechno stranou. Teprve pak si uvědomí, že měly toho svého dotlačit k tomu, aby se při prvních problémech objednal přímo na urologii a neběžel, pokud problém vůbec vezme na vědomí, koupit televizní reklamou nabízené zázračné pilulky. Ty mu přímo neuškodí, jen způsobí úpravu nucení si odskočit. Ale v žádném případě neomezí ani nezastaví maligní či benigní bujení, jen zamaskují jeho příznaky. Takže „pán tvorstva“ si odskakuje méně často než dřív, dělá mu to dobře, ale…!!!
A proč vlastně? Protože má strach?
Z vlastní, víc než desetileté zkušenosti vím, že není čeho se bát, zvlášť když to stačí absolvovat jen 1x ročně. Většina z nás mužů někdy, někomu, z jakýchkoliv důvodů, obrazně „lezla do zadku“. Proč to pro záchranu vlastního zdraví neumožnit kvalifikovanému lékaři, když to provede jen tak, jak to slibovaly jeskyňky Smolíčkovi: „Jen jeden prstíček …“
S plnou vážností mohu prohlásit, že na celém vyšetření je nejnepříjemnější to, že doktor použije větší než malé množství gelu a dá vám jen jeden čtverec málo sající buničiny na utření.
Protože se stydí?
Včera před půlnocí jsem projížděl televizní kanály (abych o něco nepřišel) a na ČT2 jsem narazil na dokumentární film Queer: Ilustrovaná žena. Kamera najížděla na nějakou rozměrnější nástěnnou plastiku. Na malé kuchyňské televizi jsem nerozeznával detaily, ale jedna z protagonistek vzápětí vysvětlila, že je to plastika, sestavená z odlitků snad víc než stovky vagin žen, téměř ze všech zemí světa. Ten „umělec“ byl tuším z Anglie. Ta žena napsala do Anglie, a když se dozvěděla, že z České republiky tam žádnou nemá, odjela si nechat udělat odlitek vlastní vaginy. Ten pak ukázala bez sebemenšího studu do kamery.
Takže, pánové, proč bychom se měli stydět za problémy s prostatou?!
Na závěr jen 2 připomínky:
1.) Čím dřív k lékaři – tím lépe. Základem je včasná prevence!
2.) Nestrašme se biopsií. Při dodržení předešlého bodu to může být až poslední štace před operací, do které nemusíme dojít vůbec, nebo až po cestě několik desítek let dlouhé.