Podzimní rozjímání

Ahoj Jíťo, moc pěkně jsi napsala o svém domově tehdy i teď a souhlasím se všemi přede mnou. Ale přesto myslím, že to nejdůležitější "doma" je právě teď, tady si mohu to svoje nej, nej, udělat podle okamžité nálady a potřeby. Naštěstí, ty pěkné vzpomínky si můžeme přivolat kdykoliv.

Děkuji za všechny komentáře,ale toto není žádné smutné povídání,jen se omlouvám Mili,že na ní smutek dýchl díky mně.Jinak Zuzko,s tím kaštánkem jsi mě překvapila,ale věřím tomu,zrovna tak,jako ty.Pořád jsme asi Blíženkyně.

Jitko moc hezké a jsme na tom všichni stejně, prostě po létu přichází podzim atd a věřím, že hodně cyklů se ještě bude opakovat.

Jitunko, četla jsem tvá slova již odpoledne,ale píši až teď.Ničeho se neboj, všem nám čas ukrajuje stejně a já mám pocit, když jdu ze srazu spolužáků, že jsem hezčí a šťastnější víc jako zamlada. Podzim přírodní přichází,ale ten svůj, si vůbec nepřipouštím.Tak vesele do dnů příštích !

Píšeš krásně, Jíťo, ale nebuď smutná. Byla jsem na srazu se spolužáky ve městě svého dětství, v kraji, který pro mě není snadno dosažitelný, pohled na známá místa ve mně vždycky rozehraje citlivé struny, ale necítím ten kontrast "Tady bylo moje mládí, kdy jsem byla šťastná, tam doma je moje teď, kdy je mi smutno z blížícího se stáří". Podzim je jen pokračování léta a má svůj půvab. A kaštany? Jsou léčivé. Dva dny před cestou na sraz jsem zakopla a padla na kolena a na ruku. Bolest velká. Vedle byly spadané kaštany. Vzala jsem si jeden do té bolavé ruky a bolest rychle odcházela. Žádný otok, žádné modřiny, nic. Opravdu.

Své dětské doma už mám jen ve své hlavě. Místa z mého dětství a mládí se natolik změnila, že nemám potřebu se do nich vracet. Přesto to občas udělám a vždy se utvrdím v tom, že mé současné doma je stejně úžasné, jak bylo kdysi dávno to z mého mládí. Jitko, přeji ti, aby tvůj osobní podzim byl co nejkrásnější.

Také mám své dětské doma. Krásně jsi to napsala a barevný osobní čas podzimní Ti přeji, nenechej převládnout barvu šedou.